Slovenské národní povstátní – výzva i pro dnešek

Náš soused nejbližší, Slovenská republika, si v pondělí 29. srpna připomene státním svátkem 78 let od začátku Slovenského národního povstání. Je škoda, že v České republice toto datum nenáleží alespoň mezi významné dny. Zdaleka nejen kvůli historické paměti, piety k obětem či  tak trochu romantizujícího dojetí nad partyzánskými legendami. Slovenské národní povstání není, alespoň ne hlavně a především, událostí vojenskou, jednou z bitev, a někdo může oprávněně říct, že strategicky zdaleka ne nejvýznamnějších, v čase už vzdálené války.

Tehdy, 29. srpna 1944, došlo k něčemu více, než pouhé ozbrojené vzpouře na jednom z okupovaných území. Byla obnovena a na novou úroveň pozdvižena moderní slovenská, a ovšem současně i česká, státnost. Na „svobodném území“ i v jednotlivých povstaleckých enklávách především byla deklarována a fakticky provedena svrchovanost československé republiky, vlastními silami a prostředky, se všemi atributy. A stalo se tak na základech doposud nepředstavitelných – nová republika, skutečně „věc veřejná“, povstala z vůle širokého spektra občanů, skutečné lidové fronty. Vytvořila si zcela novou soustavu původních orgánů, od Slovenské národní rady až po národní výbory, vykonávajících nejen veřejnou správu, ale sdružujících ke skutečnému spolurozhodování obyvatele ve své územní působnosti.  Přes setrvalý stav existenčního ohrožení s vervou se vrhla do organizování činnosti hospodářské, sociální péče, školství a všech dalších oblastí významných pro život. Připomeňme namátkou jména alespoň některých jejích významných představitelů i těch, kdo se významně podíleli na díle této republiky – s níž je přímou linií spojena i soudobá Česká republika: Karol Šmidke, Vavro Šrobár, Ján Ursíny, Jozef Lettrich, Bohumil Laušman, Imrich Karvaš…

Vzdor improvizovaným podmínkám, vojenské přesile nepřítele i nedostatečným materiálním zdrojům dokázala, jako svobodný a suverénní územní útvar, československá republika v období SNP přetrvat po dobu dvou měsíců, do 28. října 1944, kdy její představitelé opustili poslední pozice na Donovalech. Například od vpádu německých vojsk do Francie v roce 1940 do francouzské kapitulace uběhlo pouhých 43 dnů.

Spolupráce občanů spojených respektem a tolerancí k názorům i potřebám druhých, prostor pro jejich zapojení do veřejného života a vůle měnit i zdánlivě nezměnitelné k obecnému prospěchu jsou zcela soudobým poselstvím Slovenského národního povstání. Stojí za to si je připomenout i v obyčejný pracovní den.