Vážený soudruhu Nabazi, dovolte mi, abych vám poblahopřál k 30. výročí vaší strany (Kurdská komunistická strana /KCP/ založená 30. června 1993). Už nějakou dobu vás sleduju na sociálních sítích, takže jsem si všiml, že letos stejně jako my (strana Levice) slavíte 30 let existence. Zároveň vám chci poděkovat za účast na naší otevřené online debatě, která proběhla 20. října.

Československo mělo rozsáhlou spolupráci s iráckým Kurdistánem, kde působíte (sídlo v Erbílu). Mohl byste naše čtenáře trochu seznámit s historií vaší strany?

Komunistická strana Kurdistánu v Iráku vznikla jako nutný důsledek rostoucího třídního a politického vědomí obyvatel Kurdistánu – klíčové roli pracujících v národních a třídních bojích. Vzhledem k národnostní specifičnosti Kurdistánu byla tato organizace na prvním kongresu v roce 1945 vyhlášena jako kurdská frakce irácké komunistické strany (CPI). Kurdistánská pobočka, jak byla frakce pojmenována, měla podle vnitřních směrnic právo si stanovit vlastní program a vnitřní systém. V květnu 1966 uspořádala pobočka Kurdistánu svou první konferenci. Na třetím sjezdu strany v prosinci 1967 se pobočka v rámci CPI změnila na Kurdistánskou oblastní organizaci, která v červnu 1969 uspořádala svůj první sjezd a schválila národní demokratický program pro Kurdistán.

Po historické transformaci, ke které došlo po březnovém povstání v roce 1991, uspořádala oblastní organizace Kurdistánu svůj druhý kongres k vyhlášení vlastní Komunistické strany Kurdistánu (KCP) – rozšíření původní irácké komunistické strany v Kurdistánském regionu. KCP tak vznikla 30. června 1993 jako výraz národního, demokratického a třídního boje kurdských komunistů v polovině minulého století.

Strana koncipuje svůj program a politiku na základě studia kurdské reality ve všech jejích projevech ve světle marxismu a čerpá ze zkušeností komunistů, levičáků a demokratů, vzdoru mas a dědictví lidského boje za svobodu a společenský pokrok. Komunistická strana Kurdistánu bojuje za právo na sebeurčení kurdského lidu a za rovnost všech kurdských národních i náboženských segmentů.

V oblasti řízení moci strana usiluje o dosažení konceptu „good governance“ („dobré správy“), tedy správy a distribuce bohatství země z hlediska řešení sociálních problémů a naplňování potřeb občanů, podpory občanské participace, vlády práva, prosazování spravedlnosti, existence strategické vize v plánování a plnění úkolů dle zásad efektivity a odpovědnosti vůči lidem.

Tento přístup vyžaduje budování politického systému založeného na principech demokracie, stranickém pluralismu, rotaci moci, zapojení občanů do politického rozhodování, respektování hodnot občanství, veřejných svobod, lidských práv a kulturních specifik všech segmentů společnosti.

V současnosti jsme parlamentní stranou Kurdistánu i Iráku.

Vaši kandidátku v Kirkúku vede Samira Ahmad. Řekněte prosím našim čtenářům více o roli KCP v boji za rovnost pohlaví v Kurdistánu.

Rovnost pohlaví, obrana ženských práv a participace žen na politických rozhodnutích patří k důležitým tématům v našich stanovách. Klademe důraz na účast žen v ústředním výboru a rozhodujících orgánech s podílem alespoň 25 %, včetně jejich zapojení v kurdském parlamentu. Ženy byly na čelních pozicích všech stranických kandidátek a získaly mandát.

Popište nám situaci v Kurdistánu.

Občané Kurdistánu, kromě obav z hrozeb z Bagdádu, Teheránu a Ankary, trpí mnoha sociálními, administrativními a kulturními problémy.

Součástí života lidí v Kurdistánu se staly problémy s generátory, dodávkami elektřiny a vysoké ceny vládního benzínu. V současnosti také neznámý zdroj platové krize s výplácením mezd.

Vláda pro to nedělá o nic víc než ti, kteří nemají finanční prostředky. Člověk se musí spokojit s veřejným sektorem, a pak ať žije, nebo zemře. Přitom přece musí existovat zdravotní pojištění! Desítky dalších oblastí a sektorů nejsou vyřešeny. Třeba kvalita léků, potravin a naplňování každodenních potřeb.

Pokud jde o mládež, nastává další krize v tom, jak využít jejich schopností a nadání. Jak dlouho budou mladí lidé v úvodu svého života nuceni mrhat silami?

Pokud se tedy podíváte na problémy tak, jak byly tři roky po zvolení nové vlády, znamená to, že vládnoucí elita nedokázala vybudovat aktivní instituce a stavět na principech dobré správy, udržitelného vývoje a inkluzivní stability.

Současná situace vyžaduje, aby vláda Kurdistánu a politické strany provedly důkladné kritické zhodnocení vládních operací a aby skutečně vycházely z uvedených národních zájmů.

Jaké jsou vaše vztahy s Komunistickou stranou Iráku (CPI)?

Vztahy mezi Komunistickou stranou Kurdistánu (KCP) a Komunistickou stranou Iráku (CPI) vycházejí ze společných cílů a dějinného zápolení, což se odráží ve společném programovém dokumentu.

Zpočátku byla KCP přidělena místa v Ústředním výboru CPI. Po 6. sjezdu KCP a 10. sjezdu CPI se však tyto vztahy staly založeny na koordinaci mezi oběma stranami a naše politická předsednictva každý půlrok pořádala společná zasedání.

Jaké máte vztahy s dalšími levicovými stranami v Kurdistánu?

S levicovými stranami v regionu máme dobré vztahy a společně jsme v rámci Kurdistánu zformovali levicovou frontu. Každý měsíc máme společné setkání, na kterém probíráme aktuálních témata.

Do posledních parlamentních voleb jsme šli na jedné koaliční kandidátce a získali jsme křeslo v parlamentu Kurdistánu (KRI)

Na úrovni Většího Kurdistánu máme také společný výbor a výroční schůzi s levicovými a komunistickými stranami ze všech krajů.

Jak se stavíte k nedávnému vývoji v palestinsko-izraelskému konfliktu?

Respektování práva národů na sebeurčení a zajištění jeho realizace je jediným způsobem, jak dosáhnout míru a bezpečnosti na Blízkém východě

Nenadálým útokem sil Hamásu 7. října 2023 započal v pásmu Gazy nový sled ozbrojených střetů, který vedl k zabití a zajetí řady izraelských vojáků a důstojníků, ale i množství žen, dětí a civilistů.

Během pár hodin po útoku Hamásu vyhlásila izraelská vláda válečný stav, zmobilizovala své záložní síly a zahájila vojenské operace. Pásmo Gazy je stále bombardováno dělostřelectvem, raketami a letadly. Izraelská vláda rovněž přerušila dodávky vody, elektřiny a služeb do pásma Gazy. V Gaze byly zabity tisíce civilistů a tamním obyvatelům hrozí vysídlení.

Navzdory rozdílům v mezinárodních a regionálních pozicích vzhledem k pozicím arabských zemí a politických stran nám tato válka ukazuje některá fakta. Například: Izraelská „Železné kupole“ („Iron Dome“), která má bránit střelám namířeným na Izrael, arzenál izraelské armády, pokročilé vybavení, bezpečnostní agentury a politika demografických změn… ani všechny tyto věci nemohou zajistit bezpečnost a mír pro Izrael, a to je výmluvná lekce pro všechny vlády a úřady, které věří, že mají schopnost podrobit si lidi, kteří touží po osvobození, prostřednictvím útlaku, použitím síly a politiky demografických změn.

Zároveň, volba vojenského směru ve jménu [Palestinského] odporu v modelu izraelsko-palestinského konfliktu zároveň nepřispěla k vyvíjení tlaku na volbu či vnucení alternativy vyjednávání a míru, jejímž prostřednictvím by bylo možné vyhlásit palestinský stát. Palestinci byli spíše vystaveni velkým ztrátám a přišli o velká území. Zatímco národy bojující za osvobození a nezávislost mají různé formy a metody masového odporu na obranu svých spravedlivých záležitostí.

Je důležité, aby se jakékoli osvobozenecké hnutí v procesu boje a obrany legitimních práv daného národa neuchylovalo k akcím, jako jsou sebevražedné atentáty a držení civilistů jako rukojmích, které v konečném důsledku slouží k podpoře tendencí států a stran, které se staví proti právům a svobodám národů.

Pokud jde o palestinský lid, vidíme, že první a zásadní krok k aktivaci masového odporu začíná jednotou Palestinců, tedy jednotou palestinského rozhodnutí, a nikoli rozdělením Palestinské národní samosprávy mezi dva regiony, Západním břeh Jordánu a Gazou a rozdělením skutečné moci mezi Fatah a Hamás a neschopností uspořádat volby a výslednou paralýzou v palestinských institucích.

Pokud jde o probíhající válku v Gaze z hlediska jejího načasování a povahy, nelze na ni pohlížet abstraktně, odtrženě od širší politické situace v regionu a mezinárodních a lokálních konfliktů, které se tam odehrávají.

V posledních letech se ohniska napětí v regionu netýkala pouze palestinské otázky. V Sýrii podporují Assadův režim íránské, irácké a libanonské milice Hizballáhu. Izraelská letadla bombardovala tyto milice v průběhu let a Turecko neustále vede vyhlazovací válku v Rojavě (západním Kurdistánu) v severovýchodní Sýrii, vedle útoků Turecka a Íránu v oblasti iráckého Kurdistánu (Başuru). Hizballáh také založil svůj hluboký stát („deep state“) v Libanonu a čas od času odpaluje rakety na Izrael. Íránská vláda také obvinila Izrael z výbuchů, ke kterým došlo v posledních letech uvnitř Íránu. V posledních letech byl realizován proces normalizace vztahů mezi Izraelem a několika zeměmi Perského zálivu [Např. tzv. „Abrahámovská smlouva“ se Saudskou Arábií, tento proces byl zmařen po útoku (Íránem podporovaného) Hamásu].

V posledních letech se ohniska napětí v regionu netýkala pouze palestinské otázky. V Sýrii podporují Assadův režim íránské, irácké a libanonské milice Hizballáhu.

V mnoha analýzách a předpovědích o napětí na Blízkém východě bylo zdůrazněno, že tento region je na pokraji doutnání a může vzplanout v roce 2024. Požár regionu však začal koncem roku 2023 válkou v Gaze a jeho výsledek nelze předvídat ve světle existujících konfliktů v regionu obecně…

Ve světle těchto turbulentních a iracionálních podmínek, které se vůbec neslučují se zájmy národů v regionu^[1], jsou na vzestupu nenávistné projevy, náboženská válka a volání po svatém džihádu ze strany politických sil, které považují své zájmy a udržitelnost za zaručené v pokračování napětí a válek.

Palestinsko-izraelský konflikt a situace v regionu Blízkého východu obecně potřebují logický a racionální diskurz, po kterém v první řadě volají demokratické a pokrokové síly v Izraeli a Palestině, a za podpory všech demokratických sil v regionu a světového veřejného mínění na druhém místě.

Je třeba mírové řešení palestinské otázky na základě možnosti (řešení dvou států) a vzniku samostatného palestinského národního státu, založeného na mezinárodních rezolucích v této oblasti. To vydláždí cestu, jakou se národy regionu mohou ve vzájemné koordinaci účastnit komplexního rozvojového procesu.

Naše strana neuvažuje o spravedlnosti pro legitimní věc palestinského lidu a nezbytnosti mírového řešení této otázky v uzavřeném kruhu konfliktu, jaký se stal v Gaze [a jižním Izraeli].

Palestinci mají právo mít svůj nezávislý národní stát a Izraelci mají právo žít ve svém státě v bezpečí.

Na druhé straně podněcování veřejného mínění v Kurdistánu v rámci křiku nenávistných projevů a vyjadřování sympatií k té či oné straně podle zkresleného povědomí přispívá k rozdmýchávání válečného ohně a není to vhodný způsob podpory palestinského lidu a solidarity s ním založit svůj vlastní národní stát a solidaritu a podporu pro věc míru a soužití národů v regionu Středního/Blízkého východu.

Cesta k míru, bezpečnosti, rozvoji a soužití mezi národy a národy Blízkého východu začíná respektem k nezávislému rozhodnutí lidu a jeho svobodné vůli. V tomto ohledu, a aby byla bezpečnost a mír v tomto regionu úplná, je třeba poznamenat, že lid Kurdistánu, který vede zápas za svá legitimní národní práva ve čtyřech částech své rozdělené vlasti, má legitimní a spravedlivý důvod. A mír na Blízkém východě bude zaručen mírovým a spravedlivým demokratickým řešením otázky lidu. Kurdistán je podobný palestinské otázce.

---

[1] Válka samozřejmě není v zájmu žádného příslušníka pracující třídy, bez ohledu na národnost či vyznání; natož válka v podstatě nekonečná. Ta je v zájmu jen reakce a velkokapitálu –⁠ zvláště pak zbrojního průmyslu.