Nouzový stav nesmí znamenat neodpovědnost veřejné moci

Tváří v tvář přicházející epidemii má společnost v zásadě dvě možné strategické cesty, které jsou ale z hlediska taktiky fakticky neslučitelné. První cestou je snaha o co nejrychlejší dosažení kolektivní imunity. Tuto (z našeho pohledu asociální) cestu zvolil pro Velkou Británii její premiér Boris Johnson. Ten odmítl jakákoliv tvrdá opatření i za cenu zvýšených ztrát na lidských životech během relativně krátké doby.

Druhou strategií je zpomalit šíření nákazy ve společnosti, zvětšit šanci každého jejího člena na získání imunity a na přežití, a to i za cenu, že celý proces bude trvat déle a může mít za následek tvrdší ekonomický dopad. Tuto cestu prosazuje i Levice.

Avšak tato cesta vede k cíli pouze za předpokladu, že opatření proti epidemii koronaviru neohrozí právní normy chránící ústavní pořádek a základní lidská práva a svobody. Nelze připustit, aby kritická situace byla zneužita k dlouhodobému omezení ústavních práv a zahnání veřejnosti do “příslušných mezí.” To není řízení státu v krizi s odpovědností za všechny obyvatele.

Tvůrčí rozlet Vlády České republiky ovšem v souvislosti s epidemiologickou situací nabývá na rozmachu. Věříme, že mimořádná opatření k ochraně života a zdraví jsou oprávněná a nezbytná. Přesto vyzýváme k obezřetnosti vůči jednotlivým krokům veřejné moci. Je třeba, aby jednotlivá opatření vedla ke komplexnímu a spravedlivému řešení krizové situace pro všechny občany se zachováním maximálního možného rozsahu základních práv a svobod.

Je namístě připomenout, že oprávnění vlády vyhlásit „stav nouze“ a základní důsledky takového rozhodnutí, vycházejí z Ústavního zákona, o bezpečnosti České republiky. Dle čl. 2 tohoto ústavního zákona je podmínkou vyhlášení „nouzového stavu“ bezprostřední ohrožení (mimo jiné) života a zdraví. Dle čl. 5 téhož ústavního zákona, je další nutnou podmínkou rovněž ohrožení života a zdraví ve značném rozsahu. Čl. 6 potom stanoví, že vláda musí současně s vyhlášením „nouzového stavu“ vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.  Možný rozsah omezení práv a stanovení povinností vymezuje zákon o krizovém řízení 

Poukazujeme na skutečnost, že Vláda České republiky ve svém Usnesení ze dne 12. 3. 2020
č. 194 o vyhlášení „nouzového stavu“ nevymezila výčet práv a povinností, jež se omezují či stanovují, a jejich rozsah, jak je jí uloženo zákonem. 

Veškeré další kroky a opatření Vlády České republiky činěné v rámci „nouzového stavu“, je proto nutno přijímat s touto výhradou, a tím ostražitěji je poměřovat testem:

• ústavnosti:
  Jde o zásah orgánů veřejné moci?
  Jde o zásah do sféry regulované základním právem?
  Je tento zásah stanoven zákonem?
  Sleduje zásah legitimní cíl?
  Je zásah v demokratické společnosti nezbytný?
  Došlo zásahem k porušení práva?

• proporcionality:
  Je použitý prostředek vhodný k dosažení daného cíle?
  Je  použitý prostředek potřebný k dosažení daného cíle (nelze šetrněji) ?
  Je použitý prostředek přiměřený (působí více škody nebo užitku?)

Pokud jakékoliv opatření či krok vlády, jakož i jiného orgánu veřejné moci, vůči jakýmkoliv právnickým nebo fyzickým osobám, jednotlivcům či skupinám jednotlivců, neobstojí v některém z těchto poměřování, je nutno je pokládat za nelegální, respektovat je pouze a výhradně na základě dobrovolnosti a vlastního uvážení a neprodleně vyvodit jak ve vztahu k osobám, tak institucím představujícím veřejnou moc a jednajícím jejím jménem veškeré důsledky.