
Narozena v roce 2000 v Ostravě, vyrůstala v Orlové, v 17 letech se přestěhovala do Prahy, kde od té doby pracovala v gastru, ve výrobě a poslední 3 roky v prodejně s outdoorovým zbožím jako vedoucí. Střední školu dokončila dálkově v květnu letošního roku a nyní nastupuje na FFUK, obor politologie.
V Levici je od roku 2019 (tehdy Strana demokratického socialismu), od roku 2020 je členkou Předsednictva, v současnosti také spolupředsedkyní Levice a zástupkyní strany Levice ve Výkonném výboru Evropské levice. Kromě toho působí také v Socialistické solidaritě, kde je členkou redakční rady časopisu Solidarita, a v iniciativě Společně proti rasismu a fašismu. K aktivismu a politické činnosti ji dovedla zejména vlastní zkušenost s životem v sociálně znevýhodněném prostředí.
Prosazuje levicovou politiku, která je důsledně sociální, antifašistická a udržitelná, je totiž přesvědčená, že svět může být spravedlivý jen tehdy, když mají všichni nejen co jíst, kde bydlet a když mohou rozhodovat o tom, jak to funguje (nejen) na jejich pracovišti, ale také když nikomu nehrozí útoky a vyloučení na základě jejich původu, barvy kůže nebo orientace. Svět může být spravedlivý jen bez válek a okupací, které vždy odnesou nevinní lidé a které jen přináší prospěch těm nejbohatším.
48 let, právník a politolog, je advokátem v centru Prahy, kde vyrostl a nyní zde žije s manželkou Zuzanou a dvěma syny. Specializuje se na imigrační právo a právo sociálního zabezpečení.
Jako advokát úspěšně zastupoval například senátory před Ústavním soudem, levicové a propalestinské aktivisty nebo přípravný výbor pro místní referendum na Praze 7. Více než 20 let je členem vládního Výboru pro práva cizinců. Byl zakládajícím členem hnutí Antikomplex nebo mluvčím iniciativy ProAlt.
V rámci v hnutí Praha Sobě, které vedl jeho bratr Jan Čižinský, starosta Prahy 7, byl v letech 2018 až 2020 starostou Prahy 1. V této funkci se mu podařilo zabránit výstavbě vjezdových ramp do podzemních garáží na Václavském náměstí v Praze nebo rozprodávání obecních bytů. Nepodařilo se mu však zkrotit developera – Pentu na pražské Masaryčce ani vyřešit problém nemocnici Na Františku s nespolehlivým zřizovatelem.
Po svém odvolání z funkce starosty v roce 2020 působí – a to navzdory opětovnému vítězství v komunálních volbách v roce 2022 – jako opoziční zastupitel.
Jeho koníčky jsou historie a duchovno; rád zpívá v kostele při mších/bohoslužbách.


Narozen v roce 1984 na Kladně a poté se s rodinou přestěhoval do Prahy. Studoval na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy filosofii a poté politologii.
Je jedním ze zakládajících členů strany Levice. Dlouhodobě se angažuje v organizaci Socialistická Solidarita, byl mluvčím iniciatvy Ne základnám a jedním z organizátorů Iniciativy ProAlt, kde se zaměřoval na spolupráci s odbory. Ve své publikační práci se zaměřuje na sociální hnutí a levicovou politiku. Jeho přesvědčením je, že bez antikapitalistické perspektivy se levice v ČR ani ve světě nemůže pohnout kupředu.
Narodil se v roce 1957 v Kroměříži, více než 40 let žije v Českých Budějovicích. Vystudoval potravinářskou chemii na VŠCHT Praha a regionální ekonomii na Jihočeské univerzitě. Je v důchodu, pracoval v Madetě, Gamexu, Pribině a Schwancosmetics, má zkušenosti z Egypta, Austrálie a Brazílie. Příležitostně překládá. Je doktorandem na Jihočeské univerzitě se zaměřením na udržitelnost.
V Levici je od roku 2020, byl ve vedení, je členem Antifašistické platformy. Angažoval se v ProAltu a DiEM25. Byl členem komunistické strany, podporoval perestrojku, po roce 1989 však vystoupil. V roce 2013 se aktivně postavil proti rasistickým protiromským pochodům v Českých Budějovicích.
Prosazuje levicovou politiku založenou na rovnosti, solidaritě, sociální spravedlnosti a ekologické udržitelnosti. Inspirován ekomarxistou Kohei Saitem podporuje nerůstový demokratický ekosocialismus. Hlásí se k internacionální levici, která odmítá rasismus, xenofobii a fašismus a staví se na stranu obětí válek a globálních nespravedlností.


Vede výzkumnou skupinu v oblasti výpočetní molekulární nanotechnologie. V roce 2021 obdržel cenu Neuron za vysvětlení submolekulárního rozlišení v mikroskopii atomových sil. Tato práce jej velmi naplňuje a přál by si, aby všichni lidé na světě mohli pracovat na něčem, co má smysl.
Od útlého věku vnímá pokrok lidstva jako nejvyšší hodnotu, a snil vždy o tom, že k němu bude moci sám přispět. Škola i rodiče jej vychovali v přesvědčení že člověk má pečovat o celou společnost a společnost o každého člověka, a tím dosáhneme společně blahobytu pro všechny. O to více je rozčarován z posledních desetiletí neoliberalismu ve kterých prožil dospělost, a ve kterých se normalizovalo přesvědčení, že společnost je spíš arénou pro soupeření o osobní prospěch a status.
Proto se rozhodl politicky se angažovat. Přesto že miluje vědu a technologii, obává se, že pokud nezměníme strukturu a hodnoty naší společnosti, tak překotný technologický pokrok především v oblasti automatizace a umělé inteligence nás nepovede k technologické utopii pro všechny, ale naopak k mizerii neofeudalismu.
Narodil se v roce 1970 v Třinci. Vyučil se s maturitou na třineckém hutnickém učilišti. Po vojenské službě a práci v Třineckých železárnách vystudoval obor činoherní dramaturgie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Absolvoval v roce 1999. V roce 2007 se přestěhoval z Brna do Prahy, kde se svou rodinou žije dodnes.
Během svého života napsal na 40 divadelních her a adaptací, z nichž byly mnohé uvedeny na českých i zahraničních scénách. Často se v nich zabýval politickými tématy. Kritikou polistopadového kapitalismu, rostoucích nerovností, novodobého ideologického žvástu, neoliberální ideologie, bezohledného individualismu a nadvlády oligarchie.
Živil se také jako noční vrátný, novinář a překladatel. Pracoval v Literárních novinách, v Deníku Referendum, psal divadelní kritiky pro Lidové noviny a Český rozhlas. V současnosti pracuje jako cukrář a pekař.


Narozena roku 1970 v Chomutově, do roku1980 žila v Klášterci nad Ohří, poté v Prachaticích. Vystudovala PF JU v Českých Budějovicích obor český a anglický jazyk pro střední školy.
Učila na různých školách, např Gymnázium Prachatice, ZŠ Na Příkopech v Chomutově, Canadian School of Warszaw, mimo učení pracovala ve firmách v ČR i zahraničí. Kvůli práci a rodině strávila část života také v Hodoníně, Praze, Varšavě, dále v Belgii, Británii, La Pazu v Bolívii. Nyní bytem v Kralupech nad Vltavou.
V Levici od roku 2024, předtím bez politické příslušnosti. Od mládí tíhla k idejím a činnostem, které podporují sociální spravedlnost. Do politiky vstoupila v momentě, kdy se válkou v Gaze stalo zřejmým, že bez důrazu na spravedlnost a právo budou bez milosti obětovány miliony těch, kdo stojí v cestě vyšším ziskům pro nadnárodní korporace a oligarchy. Věří, že bez aktivizace společnosti se společnost pro budoucnost vybudovat nepodaří.
Kromě práce a rodině se dlouhodobě věnuje také ochraně přírody, úsilí za dodržování zákona o třídění. Prioritou je vzdělávání mládeže a dospělých ve škole i na ulici, aktivismus, petiční aktivity. V politické práce se hodlá zaměřit na organizování pomoci znevýhodněným regionům v rámci prevence vytváření znevýhodňujících podmínek a aby potřební dostávali včasnou a efektivní pomoc ke zvládání nesprávné ekonomicko-sociální politiky vlády. Dále by ráda pracovala v komisi pro vzdělávání, abychom jako společnost měli propracované účinné metody k učení solidaritě a k sebeřízenému vzdělávání a sebepoznávání.
Kromě pedagogické činnosti je jejím největším koníčkem geopolitika, historie, literatura a příroda. Domluví se dobře anglicky, dále také rusky, polsky, holandsky, francouzsky a španělsky.
Narozen v roce 1980 v Liberci, kde v roce 1999 maturoval. Po vykonání základní vojenské služby v roce 2000 zahájil studium oboru Historie na MU v Brně, kde v roce 2006 promoval a získal titul Bc. Obživu poté hledal na nejrůznějších dělnických pozicích, až se v roce 2012 přestěhoval zpět do Liberce a dva roky působil na Odboru azylové a migrační politiky MV ČR.
Zakladatel české pobočky antifašistického motoklubu Kuhle Wampe, aktivní v místní skupině Food Not Bombs, neúspěšně vystupuje proti korupci v obci svého dětství – Bedřichově v Jizerských horách. Aktuálně podniká v oboru stěhování a servisu strojů pro automotive. Z povahy svého povolání často cestuje, proto mu vadí negativní obraz ČR v zahraničí tvořený zejména místní politickou reprezentací.


Ročník 1955, vystudoval národohospodářské řízení na VŠE. Pracoval v oblasti zahraničního obchodu a poté v diplomatických službách. Od roku 1993 se věnoval projektům restrukturalizace výrobních firem. Pracoval na projektech v ČR, Bulharsku, Německu a Francii. Poté několik let vyučoval na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů makroekonomii. Zároveň působil jako lektor na geopolitická témata a fungování EU.
Postupně se zapojoval více a více jako aktivista do kritiky fungování ČR, mj. byl mluvčím iniciativy ProAlt. Nyní se občas věnuje publicistické činnosti a je aktivní v oblasti pomoci integrace cizinců v ČR.
Narozen v roce 1995 ve Vysokém Mýtě. Vystudoval učební obor cukrář na Obchodní akademii a Střední odborné škole cestovního ruchu v Chocni. Po vyučení se rozhodl okamžitě nastoupit do pracovního procesu – od té doby pracuje jako dělník ve výrobním závodě, kde se vyrábějí autobusy.
Díky své životní zkušenosti dobře chápe problémy běžných lidí – ví, co znamená každodenní práce ve směnném provozu i nejistoty, kterým čelí zaměstnanci a jejich rodiny. Není mu lhostejný osud sociálně slabších.
Zároveň patří mezi mladou generaci, která si uvědomuje důležitost ochrany přírody a udržitelného rozvoje. Aktivně se zajímá o ekologii, podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie, ochranu krajiny a udržitelnou dopravu.
Vyrůstal v Pardubickém kraji, ke kterému má silný vztah. Chce se podílet na tom, aby se stal místem, kde se dobře žije nejen dnes, ale i v budoucnu.


Narozen v roce 1973 v Praze. Vystudoval bakalářský stupeň filosofie na ÚFaR FF UK. Ve straně Levice je od samého počátku, v současnosti je členem celostátního výboru. Je členem antifašistické platformy strany Levice.
Kromě toho je činný v iniciativě Společně proti rasismu a fašismu; je také členem Socialistické Solidarity, kde je šéfredaktorem časopisu Solidarita. Občanským povoláním je knihovník, pracuje v Národní knihovně, tam je zapojený do odborové práce.
Narozen 1972 v Pelhřimově. Tam prožil celé dětství až do maturity na jaře 1990. Odchodem na univerzitu do Prahy se stal pracovním migrantem. Na Univerzitě Karlově získal magisterské tituly z chemie a fyziky, doktorát už udělal jen z chemie a pracuje jako vědecký asistent v Ústavu anorganické chemie AV ČR v Řeži v České republice.
Světonázor formován problémy s šikanou ve školce, romány Julese Vernea a komunistickou ideologií. Nutnosti bít šikanátory a spojovat se k tomu s dalšími outsidery se zbavil na základní škole, kde si získal uznání spolužáků studijními úspěchy. Tím vzrostl jeho zájem o sci-fi a studium věd, zato úplně odvykl třídnímu boji. Od prvních pokusů psát sci-fi to daleko nedotáhl a ve vědecké kariéře nakonec vlastně taky ne.
Zahradničí a pěstuje exotické rostliny, hlavně kaktusy, rád pije kvalitní čaje. Politicky dlouho převážně pasivní. Do 1989 chráněn rodiči před střety s režimem, po 1989 dlouho věřil, že stačí svobodně mluvit a chodit k volbám. Jednou podepsal petici proti zavádění bakalářských zkoušek, jindy se zúčastnil demonstrativního spaní na dlažbě na Staroměstském náměstí proti zdražování kolejného, tenkrát ze dvou set korun měsíčně na pět set.
K výraznějšímu aktivismu vyburcován až 2010 hrozbou ztráty obživy, jestli se ODS podaří zničit Akademii věd. Patří k zakládajícím členům Fóra věda žije!, zároveň se připojil k Iniciativě za práva migrantů. Od dětství vzhlížel k husitům a obrozencům. Za vlastence se přestal označovat, když Viktor Orbán vyhlásil Uprchlickou krizi, Petr Fiala se promenoval kolem jeho plotu a slovo vlastenec si přivlastnily kreatury, s jakými nechce mít nic společného. Od prvního ročníku Prague Pride chodívá do jejího průvodu. Kromě Fóra věda žije! je členem DiEM25 a Amnesty International. 2024 kandidoval za Levici do Evropského parlamentu.


Je mu 72 let, OSVČ a člen strany Levice. Vystudoval VUT v Brně, stavební fakultu, obor geodezie a kartografie. Do politiky vstoupil v letech 1990 až 1998, kdy byl starostou obce Dolany u Olomouce. V dalších letech pracoval v komisi města Olomouce a v komisi a ve výboru Krajského úřadu v Olomouci. Podílel se na přípravě a ustanovení Olomouckého kraje. Spolupracoval na vzniku strategických rozvojových dokumentů Olomouckého kraje.
Jako spoluzakladatel UNO (Unie neziskových organizací Olomouckého kraje) se podílel na organizaci řady projektů neziskových organizací v Olomouckém kraji, například byl členem správní rady UNO, vedl sociální komisi a 7 let byl redaktorem čtvrtletníku buletinu OKNO a následně UNO. Několik let pracoval pro Nadační fond OKNO v Olomouci. Byl spoluzakladatelem alternativní waldorfské školy v Olomouci, s kterou i v současnosti spolupracuje.
V letech 2011-2015 spolupracoval na evropském projektu „Vývoj, ověření a realizace systému dalšího vzdělávání v sociálně právní oblasti“ v PPŠ institutu dalšího vzdělávání v Přerově. V současnosti se věnuje politickým analýzám a psaní komentářů s převážně s tématem sociálně spravedlivé a aktivní občanské společnosti. Jeho celoživotním koníčkem je šachová hra, v současnosti je šachovým trenérem mládeže.
Anežka Michnová je nestranická kandidátka, je referentka Family a Senior Pointu, Brno. Dětství prožila na klidném venkově na Vysočině, o to více ji vtáhl studentský aktivismus a politika v Brně, kde studovala. Slovo „feminismus“ vždy slýchala jen jako nadávku nebo něco nevhodného, o to více se o ženská práva zajímala, a nakonec se z toho stalo první téma jejího aktivismu.
Její názorová pozice vychází z intersekcionálního feminismu, který se nezaměřuje jen na jeden aspekt naší identity (tedy „ženství“), ale zkoumá nerovnosti ve společnosti z více úhlů pohledu (třída, etnicita, postižení apod.) Je součástí feministického kolektivu Sdruženy, který se věnuje lidskoprávnímu (queer) aktivismu.
Klíčovým tématem je pro ni reprodukční spravedlnost a v širším smyslu i tělesná autonomie, svoboda volby a dekolonizace. Přestože se země Evropské unie více či méně deklarativně hlásí k principům liberální demokracie, v této oblasti se neshodnou a někdy jdou i proti tomu, čemu se dnes říká „západní hodnoty“. Je potřeba tyto rozdíly překlenout a vytvořit právní rámec, který by všem obyvatelům EU zajistil rovná práva ve všech členských zemích.
