Pavel Čižinský: (Pro)padá volební hlas, něco si přej!

V parlamentních volbách v roce 2021 můj hlas tzv. propadl: volil jsem ČSSD a ta dostala jen 4,65%. Na druhou stranu ale ČSSD i díky mému hlasu dostala státní příspěvek. Přesto tak nějak cítím, že skutečným propadákem se můj hlas stal až letos, tj. v roce 2025, když se SocDem podrobila nahnědlému Stačilo!

To v roce 2017 můj hlas tzv. nepropadl, volil jsem totiž Piráty, a ti získali 10,7% hlasů! Nevolil jsem totiž ČSSD, neboť jsem chtěl potrestat xenofobního ministra vnitra Milana Chovance, který se během tzv. migrační krize roku 2015 choval strašně k cizincům. Tak jsem tedy volil Piráty. Jenže … opravdu můj hlas nepropadl? Piráti totiž skončili v opozici, takže na vládu přímý vliv neměli a i jejich vliv na zákony byl jen opoziční, tedy ten situační podle toho, jak se vládní koalice ANO, ČSSD a (tolerující) komunisté hádali. Mnou zvolení Piráti se tak nakonec v praxi mohli jen dívat na to, co Babiš dělá (třeba během COVIDu) a zoufalá snaha, aby Babiš skončil, je zavedla do spojenectví se Starosty, což jsem považoval za zradu jejich protikorupčního étosu a také svým způsobem za zmar svého volebního hlasu. A já jsem se nakonec nezbavil ani onoho xenofobního socanského ministra vnitra, neboť Milana Chovance nahradil Jan Hamáček, muž mu svou xenofobní tvrdostí na migranty ale i stylem ba i vizáží (kromě párkrát červeného svetru) dosti podobný. Nebyl můj hlas pro Piráty tedy také svým způsobem propadlý? (v Praze 1, kde jsem sice dvakrát vyhrál volby, ale s roční výjimkou jsem v opozici, jsem často slýchal od svých kolegů: „Pavle, pokud se nedomluvíš s ODS a spol, tak lidé budou považovat hlasy pro tebe za zbytečné a už tě volit nebudou!“).

To v roce 2006 jsem volil Zelené (členství třeba Petra Uhla v této straně pro mě bylo zárukou, že Martin Bursík nebude zase až tak pravicový, jak se zdá). Svého hlasu jsem litoval už ten samý den večer, když Bursík prohlásil, že vypíná telefony, aby se jim Jiří Paroubek (kterého jsem nevolil, neboť jsem ho chtěl potrestat za násilí na Czechteku 2005) nemohl dovolat; Petr Uhl pak ze strany vystoupil až o něco později. Kolikrát jsem si pak během vlády Mirka Topolánka říkal: ach, kéž by byl býval můj hlas propadl!

Volit není snadné. Tedy alespoň pro mne. Málokdy jsem zažil ten pocit, že mě někdo zastupuje, že někdo dělá opravdu to, co bych chtěl. Možná jsem příliš náročný. Možná mám příliš „extrémistické“ názory (jako třeba, že děti v Gaze opravdu mají dostat najíst). Možná příliš silně cítím, že tak dobře jako já to zkrátka nikdo jiný neudělá. Takže třeba svým vlastním angažmá v ProAltu v letech 2010 až 2012/13 jsem fakticky podpíral i korigoval tu sociální demokracii (Mirek Topolánek mě mezitím naučil jí mnohé odpouštět), kterou jsem předtím v roce 2010 volil.

Politika se od aktivismu liší tím, že zatímco v aktivismu člověk dělá jen to, co je správné, tak v politice člověk ví, že to, co je správné, není dostatečně silné a že musí dělat kompromisy (v tomto smyslu jsem se v DVTV vyjádřil chybně). A míru a směr těch kompromisů musí udělat každý sám (stejně jako v jiných oblastech života).

Co ale mohu říci s jistotou, je, že dobrá volba se opravdu nepozná podle toho, zda vámi zvolená kandidátka překročí 5%.