Mezinárodní den žen ve stínu pandemie a války
Letošní Mezinárodní den žen se odehrává v ještě náročnějším období, než ten předchozí.
Před rokem touto dobou jsme prožívali období nejpřísnějších protipandemických opatření, které mimo jiné nasvítilo důležitá fakta o naší společnosti – např. to, že kola ekonomiky roztáčená v továrnách se nesmějí zastavit ani na pár dnů, že není možné vyplácet nemocenskou ve výši 100 % příjmu nebo že ženy zvládnou několik měsíců non-stop pečovat o své děti, pomáhat jim při distančním vzdělávání, u toho mnohdy ještě zvládat svojí práci, a nezbláznit se z toho. Obdivovali jsme tehdy neutuchající práci zdravotnic a zdravotníků, zatímco se k nim dostávala také kritika a urážky.
Polští vládnoucí představitelé, aby odpoutali pozornost od svého selhání v boji s pandemií, prosadili v zemi téměř úplný zákaz interrupcí. Krutý protipotratový zákon už stál život nejméně dvou žen!
Letos, zatímco pandemie stále pokračuje, ji v našich myslích najednou překryl válečný konflikt na Ukrajině. Naše solidarita teď patří ukrajinským ženám, které prchají se svými dětmi z rodné země do bezpečí, ženám, které zůstávají, i těm, které bojují proti invazi se zbraní v ruce.
„Někdo se může každodenně zmazat nebo sjet, někdo zase usilovně cvičit, jíst ananasy a nanášet si na obličej pleťovou masku. Každej si o tom druhým bude myslet, že nemá pravdu. A až umřou, vznesou se k Pánu. Ten jim oběma přísně řekne: „Celej život jste měli, a Putin sedí v Kremlu, jak seděl. A vy jste byli zažraný do hovadin. Jak si to představujete? Nebuďte zažraný do hovadin, svrhujte diktátory.“
(Naděžda Tolokonnikovová, Jak udělat revoluci)
