Svobodná práce
Klíčovým slovem argumentů, které přilétají ze zákopů protivných stran současných politických, sociálních i kulturních konfliktů, je aktuálně výraz a pojem PRÁCE. Nejčastěji chápaná ovšem ve významu „tvrdá dřina od vidím do nevidím“. Jedni jí legitimizují hlavně své velmi konkrétní osobní požadavky vznášené jménem neurčitého „obyčejného, poctivého, prostého pracujícího“, který takto koná svého druhu oběť. Druzí za ní vidí přinejmenším očistec s pláčem a skřípěním zubů. Ten by měl, jako zlověstné biblické „v potu tváře chléb svůj dobývati bude“, dopadnout na – inu vlastně na kohokoliv, kdo viditelně netrpí pod robotním jhem, neboť tak se rozumí, z vyššího principu mravního, jaksi samo sebou.
Prostou skutečností zjevně je, že práce je dnes především jediným zbožím, které může většina občanů pravidelně a dlouhodobě nabídnout výměnou za prostředky k životu. Jinými slovy řečeno, je to poslední zoufalý způsob, jak přijít aspoň k nějakým penězům. Což z ní ovšem nedělá ani vše ospravedlňující korunu mučednictví, tím méně trest za dědičný hřích. Ač takovou ji mnohdy činí podmínky, za kterých musí být vykonávána – prodávána. Zde je však namístě ptát se zaměstnavatelů a jejich reprezentací, minulých i současných, co učinili za posledních padesát let pro to, aby na sklonku 20. a v již do dospělosti vstupujícím 21. století pracovní podmínky byly důstojné, komfortní, ba atraktivní, fyzická námaha, jednostrannost, monotónnost omezeny, pracovní doba sladěna z přirozenými cykly biologického času a ostatními stránkami lidského života?
Strana Levice tuto otázku klade a bude se vší naléhavostí klást, stejně jako bude důsledně trvat na odpovědích, a to skutky – ať již jde o zkracování pracovní doby a přizpůsobování pracovních podmínek osobnímu a rodinnému životu, zvyšování jak závazných standardů bezpečnosti, pracovní hygieny a ochrany zdraví při práci, tak i technických a organizačních požadavků na pracovní postupy, technologie, stroje, technická zařízení. Uskutečníme vše pro odstranění ekonomického i administrativního donucování k přijetí zaměstnání spojeného s devalvací stávající kvalifikace, nemožností jinou obecně uznávanou kvalifikaci získat a rozvíjet a dosahovat podstatného profesního postupu, negativně dopadajícího na soukromý život atp.
Především ale, strana Levice, vnímáme práci jako celou škálu plnohodnotných činností, kterými se člověk aktivně projevuje ve vztahu k okolnímu světu, utváří jej jako přátelské místo pro udržitelný život, a tím tvoří i sám sebe. Aktivity tohoto druhu v komerční sféře, oblasti veřejné správy, občanské společnosti, ve formálních pracovněprávních vztazích, dobrovolnické, i v rámci zcela neformálních společenství, partnerských svazků, v domácnosti, při nabývání a rozšiřování poznání, považujeme za stejně významné a důležité, hodné společenské ochrany, uznání a hmotné podpory.
Jenom pro ilustraci, pokud jde např. o často traktované pochybnosti (zda se jedná o „společensky prospěšné“ využití času a prostředků) o rozšiřování vědomostí a dovedností vysokoškolským, bez ohledu na studijní obor, vzděláním: vysokoškoláci představují cca 19,1 % obyvatelstva ČR, z evidovaných uchazečů o zaměstnání ovšem činí pouze 9,1 % (včetně osob s vyšším odborným vzděláním) oproti 34 % obyvatel s maturitou (odborné školy, učiliště, gymnázia) s podílem 24,5 % z evidovaných uchazečů o zaměstnání, či 33,2 % vyučených bez maturity s podílem 37,6 % z evidovaných uchazečů o zaměstnání. Očividná je i úměra mezi zastoupením obyvatel s vysokoškolským vzděláním v populaci a hodnotou HDP na obyvatele. Například Irsko s 41 % vysokoškolsky vzdělaných obyvatel dosahuje 76 305 $ HDP na obyvatele, zatímco v případě České republiky se zastoupením zmíněných 19,1 % vysokoškoláků v populaci činí HDP na obyvatele 39 786 $.
Je naším přesvědčením, které hraničí s jistotou, že pouze takto otevřeným přístupem a širokým pojetím významu pojmu práce lze uvolnit a mobilizovat doposud nevyužité inovativní a tvůrčí síly, které zajistí samu příští existenci naší společnosti.
Matúš Bóna, člen Celostátního výboru Levice
