Svoboda jako levicový ideál
Je smutným paradoxem, že levice bývá všeobecně vnímána jako nepřítel svobody. Zločiny komunistických totalit minulého století, zejména ve stalinistickém Rusku, jsou srovnatelné se zrůdností fašistického Německa a jeho stoupenců.
Musíme ale namítnout, že v případě komunistických totalit se jedná o selhání lidského faktoru, třebas šlo o selhání hluboce systémová. Skutečný ideál svobody však zůstává levicovým ideálem.
Mohli bychom se začít bavit o důvodech, které v oněch totalitách vyústily v politováníhodné pošlapávání nejzákladnějších levicových ideálů vzešlých z Velké francouzské revoluce – svoboda, rovnost a bratrství. (Ostatně samotný vznik pojmu levice souvisí s progresivním křídlem, které tehdy zasedalo v Generálních stavech nalevo, zatímco zastánci francouzského krále seděli napravo.) Jenomže to by bylo na mnoho přednášek a debat.
Dali jsme si náročný úkol rehabilitovat slovo „levice“ v naší zemi. Proto se stalo samotným názvem strany – Levice. A na začátku našich stanov naleznete vymezení: „Strana je stranou socialistické orientace. Socialismus chápe jako humánní, demokratické hnutí, směřující k emancipaci člověka.“
Emancipací člověka je myšleno jeho osvobození. Osvobození od závislostí, které jsou dány nedobře nastavenými parametry ekonomickými, politickými a kulturními.
Člověk nesmí zůstat nedoceněným prostředkem ke zbohatnutí omezeného počtu „vyvolených“. Je třeba maximalizovat podíl každého člověka na politické moci. Musíme narovnat a napravit náš vztah k přírodě a ke všem lidem bez rozdílu, protože my všichni jsme si rovni.
Bohužel samotné definování toho, kdo je člověk a co znamená jeho ideální osvobození, co utváří jeho nejzákladnější (nebo nejvyšší, chcete-li) důstojnost, je opět tématem na mnoho přednášek a debat.
Levice se svou existencí zavazuje tyto otázky nastolovat, hledat jejich řešení a s vaší pomocí je také uskutečňovat. Jsme stranou emancipace (rovnosti – égalité) a solidarity (sounáležitosti – fraternité). Jsme stranou skutečné svobody (liberté). Jsme Levice.
