Bývalý starosta Dolan a mezinárodní šachový mistr Zdeněk Beil kandiduje do Senátu v obvodu č. 66 Litovel za stranu Levice. V rozhovoru popisuje, jak ho formovaly zkušenosti z komunální politiky, neziskového sektoru i léta nad šachovnicí. Co dnes Litovelsko trápí nejvíce a proč pravice i populisté selhávají v sociální politice? Přečtěte si, jak chce bojovat s krizí bydlení v menších obcích, v čem podle něj selhala polistopadová transformace a proč je pro něj skutečná svoboda nemyslitelná bez empatie a solidarity.

Přijďte si zahrát šachy a popovídat o budoucnosti regionu! Zveme vás na šachovou simultánku s kandidátem do Senátu Zdeňkem Beilem. Kdy a kde? 5. září ve 14:00 na nám. Přemysla Otakara v Litovli (v rámci Litovelských slavností). 👉 Více informací na Facebooku

Spravedlivé daně a cílená sociální politika

Kandidujete do Senátu za stranu Levice. Proč?

V současné době jsme svědky střídání vlád, z nichž obě zadlužují stát a odmítají narovnat daňovou zátěž, protože nechtějí přijít o své voliče. U populistických stran jsme navíc svědky snahy získávat podporu prostřednictvím plošných finančních opatření.

V současném Parlamentu chybí skutečně levicová strana, která by důsledně zastávala a prosazovala sociální a solidární politiku. Právě proto kandiduji za Levici.

Jaká by měla být sociální a solidární politika?

Pomoc státu by měla být především cílená na lidi, kteří ji skutečně potřebují, nikoli plošná.

Jako příklad můžeme uvést plošné snížení ceny elektřiny. Lidé s vysokými příjmy (politici, manažeři, podnikatelé či oligarchové) takovou pomoc zpravidla nepotřebují. Plošná opatření navíc zatěžují státní rozpočet a mohou přispívat k dalšímu zadlužování státu a inflaci.

Sociální politika by měla být adresná a měla by pomáhat především nízkopříjmovým domácnostem, seniorům, samoživitelům a lidem, kteří se dostali do obtížné životní situace.

Jakým způsobem by měla být narovnána daňová zátěž?

Daně by měly být nastaveny progresivně, podobně jako v některých skandinávských zemích. Lidé s vyššími příjmy a majetkem by měli solidárně přispívat větší částí svých příjmů do veřejných rozpočtů.

Zvážit bychom měli také vyšší zdanění nemovitostí u lidí, kteří vlastní větší počet nemovitostí. Soudní a některé další poplatky by měly více zohledňovat příjem a majetkovou situaci plátce, aby se nestávaly překážkou přístupu ke spravedlnosti.

Jak důležité je, aby levicová politika byla zastoupena v parlamentech?

Současná situace podle mého názoru směřuje k vážnému problému. Pokud budou veřejné finance dlouhodobě fungovat na principu rostoucího zadlužování, může nastat situace, kdy věřitelé a finanční trhy začnou požadovat zásadní škrty. Ty by mohly mít velmi tvrdé sociální dopady a vyvolat společenské napětí.

Proto potřebujeme levicovou politiku, která nebude pouze reagovat na jednotlivé problémy, ale nabídne dlouhodobou alternativu.

Předpokladem úspěšné změny je shoda na konkrétních reformních krocích. Dlouhodobý program strany Levice se právě o takové kroky pokouší.

Jaká opatření to jsou?

Jde především o spravedlivější rozdělení daňového zatížení, posílení veřejných služeb, dostupné bydlení, podporu družstevního a obecního bydlení, ochranu zaměstnanců a rozvoj sociální a solidární ekonomiky.

Důležité je také posílení demokratické kontroly nad ekonomikou a veřejnými institucemi.

Šachy studium a zahraniční zkušenost

Vyrůstal jste v chudé pětičlenné rodině, a přesto jste vystudoval střední a vysokou školu a reprezentoval Československo na mezinárodních šachových soutěžích. Jak se vám to podařilo?

Máte pravdu, narodil jsem se do velmi chudé dělnické rodiny. Můj otec kvůli událostem spojeným s koncem války nedokončil ani základní vzdělání.

Rodiče se třemi dětmi se velmi obtížně protloukali, ale snažili se mně a mým dvěma bratrům dát vše potřebné. Už v dětství jsem vnímal rozdíly v materiálním a sociálním zázemí mezi mnou a některými spolužáky. I to mě postupně vedlo k pochopení potřeby spravedlivější společnosti a k mé levicové orientaci.

A byly to právě šachy, díky nimž jsem získal některé možnosti, které by jinak byly pro naši rodinu obtížně dostupné. Vystudoval jsem střední školu a později s velkým úsilím také Stavební fakultu VUT v Brně, obor geodézie a kartografie.

Jak mohlo hraní šachu souviset se studiem na střední a vysoké škole?

Od svých devatenácti let jsem hrál nejvyšší soutěž šachových družstev. Odměny za účast mi pomáhaly zlepšit finanční situaci studenta a zároveň nezatěžovat rodiče dalšími výdaji.

Šachy mi ale daly mnohem víc než jen finanční podporu. Naučily mě soustředění, systematickému myšlení, schopnosti předvídat důsledky rozhodnutí a také tomu, že dobrý výsledek často vyžaduje dlouhodobou práci.

Jako šachový reprezentant jste měl možnost poznávat život v zahraničí. Jaká to byla zkušenost?

Ano. Zvláště po zkušenosti šedesátých let, po tehdejší všeobecné společenské euforii, po zrušení cenzury a snaze vytvořit socialismus s lidskou tváří, jsem chtěl poznat, v čem se společenské poměry ve východní a západní Evropě liší, a zda jsou na Západě skutečně lepší.

Při těchto výjezdech mě na jedné straně ohromovala vyspělá technika, upravené domy a komunikace, množství drahých automobilů a rozmanitá nabídka zboží a potravin.

Na druhé straně jsem si ale začal výrazněji uvědomovat sociální rozdíly – například existenci lidí bez domova a žebrajících na ulicích, nebo rozdíl mezi běžnými lidmi a světem luxusní spotřeby.

Začala mi blikat kontrolka. Stejně jako některé režimy na Východě měly se skutečným socialismem společný především název, ani západní společnost nebyla tím modelem, který bych chtěl pro naši zemi.

Léta starostou: budování obce, neziskový sektor a waldorfská škola

Jak jste prožíval rok 1989 a co Vás přivedlo do aktivní politiky?

Podobně jako v roce 1968 ovládla společnost euforie a očekávání lepších časů. Občanské fórum aktivizovalo mnoho lidí a já jsem se také zapojil do komunální politiky.

Nabídku převzít odpovědnost starosty jsem přijal jako životní úkol. Osm následujících let bylo náročných, ale podařilo se nám za pomoci především místních lidovců vybudovat novou školu, čistírnu odpadních vod a kanalizaci, vodovod a plynovod a připravit stavební pozemky pro rodinné domy.

Byla to pro mě také důležitá zkušenost s komunální politikou ve středně velké obci – s prací úřadů, vedením škol, kolegy starosty i každodenními problémy občanů.

Čemu jste se věnoval v dalších letech?

Kromě práce v komisích a výborech jsem získal zakázku na vypořádání privatizačních zbytků bývalých státních podniků. Současně jsem se zapojil do koordinace činnosti neziskových organizací Olomouckého kraje v oblasti vzdělávání, životního prostředí a sociální práce.

Významnou zkušeností pro mě bylo také založení waldorfské školy v Olomouci, která umožňuje rodičům zvolit pro své děti alternativní způsob vzdělávání od mateřské školy až po střední školu.

V parlamentu musí znovu zaznít autentický levicový hlas

Proč kandidujete do Senátu, co je potřeba změnit?

V posledních letech se autentická levice z parlamentu prakticky vytratila. Místo skutečného střetu různých společenských vizí dnes mezi sebou soupeří především pravicové a populistické síly.

Pravicová politika podle mého názoru hájí především zájmy majetnějších vrstev. Populistické hnutí ANO se zase ve snaze získat politickou moc sbližuje s nacionalistickými a krajně pravicovými silami.

Domnívám se proto, že v parlamentu musí znovu zaznít autentický levicový hlas.

Jaký je současný problém levicových sil, který je potřeba řešit, aby levicové hnutí zesílilo?

Levice musí být schopna reagovat nejen na domácí sociální problémy, ale také na současnou mezinárodní situaci.

Velmoci se stále častěji snaží prosazovat své geopolitické zájmy způsobem, který je v rozporu s principy mezinárodního práva a s rolí Organizace spojených národů.

Za důležité považuji také kriticky vnímat tlak ze všech mocenských center. Spojené státy americké usilují o posílení svého politického, technologického a ekonomického vlivu v Evropě. Rusko zase využívá propagandu, dezinformace a sociální sítě k ovlivňování veřejného mínění a k podpoře společenských rozporů.

Levice by neměla podléhat ani jednomu z těchto tlaků. Měla by prosazovat vlastní evropskou politiku založenou na sociální spravedlnosti, demokracii, míru, mezinárodním právu a ekologické transformaci.

Proto je potřeba posílit levicové síly na evropské úrovni, investovat do vzdělávání a získat pro skutečnou demokratickou a sociální změnu většinu obyvatel. Až se podaří ve většině států v Evropě prosadit levicovou politiku, nastane čas na revoluční změnu společnosti na principu svobody, rovnosti a solidarity.

Jakým tématům se chcete věnovat v případě zvolení do Senátu?

Rád bych využil zkušeností, které mám z komunální a regionální politiky, z oblasti médií a také z činnosti neziskových organizací.

Prioritou by pro mě byla dostupnost bydlení, sociální politika, podpora obcí, životní prostředí a demokratická kontrola veřejných institucí.

Senát má omezené kompetence. Co by se dalo z jeho pozice ovlivnit k lepšímu?

Senát má především legislativní a kontrolní úlohu. Senátoři například volí část členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.

Myslím si, že právě oblast veřejnoprávních médií potřebuje větší pozornost. Veřejnoprávní média mají mít za úkol poskytovat občanům úplné, vyvážené a kvalitně zpracované informace.

Podle mého názoru se dnes některým důležitým společenským tématům nevěnuje dostatečný prostor. Diskusní pořady by měly důsledněji oddělovat názory od ověřitelných faktů a konfrontovat závažná tvrzení s dostupnými informacemi.

Také menší politické strany a alternativní názory by měly dostávat odpovídající prostor, pokud mají co říci k veřejným otázkám.

V kterých médiích jste pracoval a jakým tématům jste se věnoval?

V době svého starostování v obci Dolany u Olomouce jsem sedm let připravoval obecní zpravodaj. Následně jsem pracoval jako redaktor čtvrtletníku OKNO a později UNO, zaměřeného na neziskové organizace Olomouckého kraje.

Věnoval jsem se především sociální oblasti, vzdělávání a ochraně životního prostředí.

Litovelsko: bydlení, doprava a hospodaření obcí

Kandidujete do Senátu v obvodu č. 66 se sídlem v Litovli, který zahrnuje Litovelsko, Uničovsko, Šternbersko, Mohelnicko, Zábřežsko a řadu menších obcí. Vy sám máte zkušenost starosty i člověka z neziskového sektoru. Co podle Vás region dnes nejvíc potřebuje?

Jedním z největších problémů regionu je podle mého názoru dostupnost bydlení. Chybí především dostupné nájemní byty pro mladé lidi a mladé rodiny, seniory, samoživitele, lidi s nízkými příjmy a lidi, kteří se dostali do dluhové pasti nebo přišli o zaměstnání.

Stát by měl výrazněji podporovat obecní a družstevní bytovou výstavbu a výstavbu sociálních zařízení.

Zlepšit je potřeba také dopravní dostupnost, především v menších obcích. Pro seniory a další lidi bez automobilu je veřejná doprava často podmínkou dostupnosti lékařské péče, sociálních služeb, úřadů i zaměstnání.

Byl jste starostou Dolan u Olomouce v letech 1990–1998 a předtím jste pracoval v oblasti výstavby, územního plánování a geodézie. Co Vás tato zkušenost naučila o tom, kde se v obcích skutečně rozhoduje (u zastupitelstva, v územním plánu, ve vlastnictví pozemků, nebo u peněz)?

V praxi se rozhoduje na všech těchto úrovních. Zásadní problém ale vidím také v pasivitě části občanů a v jejich nedostatečné orientaci v ekonomice, médiích a historických souvislostech.

Občané by měli mít větší možnost kontrolovat hospodaření obcí a měli by mít k dispozici srozumitelné informace o jejich rozhodování.

Za problém považuji také nedostatečný legislativní a kontrolní rámec hospodaření některých obcí. V jednotlivých případech může docházet k nepřiměřenému zadlužování, které pak obec obtížně zvládá.

Kontrolní činnost krajských úřadů by podle mého názoru měla být v některých případech důslednější. Nestačí pouze formální kontrola dokumentů; důležitá je také skutečná kontrola fungování výborů, komisí a rozhodovacích procesů obcí.

Jaké je vaše osobní motto?

Předpokladem vnitřní svobody člověka je základní znalost fungování ekonomiky, přehled o politickém dění a historii, orientace v médiích včetně sociálních sítí. Vnější svobody lze dosáhnout jedině společenskou angažovaností, spoluprací, empatií a solidaritou, aby lidé nebyli postiženi ztrátou zaměstnání, chudobou a exekucemi. Svobodný člověk se lépe dokáže bránit okolnímu nacionalismu, rasismu, populismu, nenávisti či závisti.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedl Tomáš Starý.