Den, kdy tanky zastavily jaro

Dvacátý první srpen 1968 reprezentoval bezesporu významný předěl v historii Československa a jeho dalším vývoji. Byl však také černým dnem pro mezinárodní komunistické, pokrokové a socialistické hnutí.

Invaze vojsk pěti spojeneckých států Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu znamenala v první řadě velké trauma pro občany ČSSR, násilné ukončení (a ne první) snahy ČSSR a KSČ o hledání vlastní cesty k budování socialismu. Snahy postavené především na zkušenostech KSČ a obnovené důvěře veřejnosti vůči ní a vůči socialistickému zřízení.

Násilné ukončení československých reforem ze strany sovětského vedení však vedlo také k hlubokému rozkolu a vytvoření propasti v mezinárodním komunistickém, levicovém a socialistickém hnutí a v podstatě k jeho rozpadu.

Také z těchto důvodů se Levice nedomnívá, že události ze srpna 1968 lze hodnotit pozitivně. Tuto tzv. bratrskou pomoc, jakož i násilné vymáhání souhlasu s ní od tehdejších unesených představitelů Československa jednoznačně a striktně odsuzujeme. Jakékoliv snahy o její ospravedlnění a oprávnění z důvodů tehdejších mezinárodně – politických souvislostí považujeme za nepřijatelné.

Levice se hlásí k odkazu Pražského jara, jako pokusu o zavedení demokratického socialismu. Tento pokus si zaslouží pozornost v našich současných snahách o hledání cesty k postkapitalismu. Jedná se například o myšlenky zaměstnaneckých rad vedoucí k rozhodování zaměstnanců o směřování podniku (představme si např. jejich existenci v 90. letech, skutečně by došlo k rozkradení majetku?), model plánované tržní ekonomiky se zařazením vývoje a výzkumu do strategického plánování investic, koncept otevřené socialistické demokracie, který je populistický v tom smyslu, že upřednostňuje zájmy lidí.

V halasu mediálního odsuzování neospravedlnitelného příjezdu sovětských tanků by nemělo zaniknout to, co vlastně tyto tanky rozbily, a že myšlenky Pražského jara nám stále mají co říci a že stojí za to se k nim přihlásit. To nám dává inspiraci pro vyvolání systémových změn nutných pro řešení současných sociálních, ekonomických a environmentálních problémů, které není současný kapitalismus schopen řešit.