Jan Májíček: Projev na čtvrtém Republikovém shromáždění hnutí Budoucnost

Vážené delegátky, vážení delegáti,

Volby do Evropského parlamentu nedopadly pro kohokoli nalevo od Pirátů dobře. Oportunistická koalice Stačilo! uspěla jen díky tomu, že přejala rétoriku krajní pravice. Nejsou to však první volby, které jsou v tomto směru pro skutečnou levici volební porážkou. Proto je potřeba se na celou situaci dívat jako na dlouhodobější pohyb a i způsoby, jak jej ovlivnit, musí vycházet z porozumění této dynamice.

Vzdor těžké situaci si nemyslím, že je čas a prostor na nějakou sebelítost nebo poraženectví. Co ovšem potřebujeme, je strategická reorientace.

Zaprvé je nutné vstřebat skutečnost, že neexistují zkratky a rychlé úspěchy. Ambice okamžitě prorazit do nejvyšších pater politiky byla možná svůdná, ale zcela mylná. Rychlé úspěchy některých radikálně levicových formací v Západní Evropě nebo na Balkáně nestály jen na novém subjektu, který by z ničeho nic přesvědčil lidi, aby jej volili. Ať už to byli Podemos ve Španělsku, kteří vyrostli na hnutí Rozhněvaných (Indignados), nebo Možemo v Záhřebu, které stálo na letech organizování hnutí práva na město.

Z toho vyplývá, že pro úspěch se nesmíme soustředit výlučně na volby do různých zastupitelských úřadů. Má-li mít levice smysl, musí být silou, která bude přítomna všude tam, kde lidé vzdorují bezpráví. Ať už je to boj proti rasismu, stávky za důstojné mzdy (konec konců boj za záchranu pracovních míst v Liberty Ostrava je jedním z klíčových hospodářských bojů, které dnes probíhají), solidarita s Palestinou, nebo protest proti kácení stromů v ulici: všude tam musí být levice přítomná a všude tam musí prokázat svou praktickou platnost. Tedy, že takovým hnutím a společenským segmentům pomáhá k dosazení jejich cílů.

Je to dlouhodobá činnost a nedává smysl tříštit síly, které jdou prakticky totožným směrem. Je takovým levicovým evergreenem volat po sjednocení sil. Jenže nikdy nesmí jít o sjednocení pro sjednocení, nebo snad sjednocení ze zoufalství. Takové důvody pro spolupráci nevydrží a nepřinesou nic než deziluzi a bolení hlavy.

Naopak základem musí být společná práce. Ať už se jedná o politické kampaně s konkrétním účelem, jako třeba proti zavedení výpovědi bez udání důvodu, nebo ideovou práci, která je dnes opravdu klíčová. Jestliže Marx v počátku kapitalismu mluvil o tzv. prvotní akumulaci kapitálu, kdy se začala tvořit moderní třída kapitalistů, můžeme dnes hovořit o prvotní akumulaci kádrů, tedy o získávání a výchově politických aktivistů, kteří budou páteří levicového hnutí. A jistě jich tu už řadu máme – nicméně pro úkoly, které leží před námi, jich potřebujeme ještě mnohem víc.

Když hovořím o ideové práci, myslím tím skutečně zevrubné osvojení si teorie, která nás bude provázet a orientovat v budoucích výzvách. Samozřejmě, nechceme být spolkem filosofů. Teorii neděláme pro teorii, ale abychom porozuměli světu a dokázali ho změnit.

K tomu všemu, co jsem zde navrhl, je strana Levice připravena a budu velice rád, pokud se na tom budeme podílet společně. Organizační otázky jsou v tuto chvíli druhotné. Důležité je začít se společně scházet a plánovat naši společnou aktivitu – pokud o ní budete stát.

Určitě se brzy potkáme na vašem Kempu, kde bude příležitost navzájem si vyměnit názory a třeba i naplánovat další aktivity, a kde na to bude více času, než na volebním sjezdu.

Jednou z takových aktivit by mohla být společná intervence na podzimním sociálně-ekologickém fóru, nebo abych opět zabrousil do volebních vod, otázka postupu do senátních, krajských a parlamentních voleb.

Ačkoli jsme dnes v těžké situaci, jak už jsem řekl, jsme jako zástupci důsledné a principiální levice jedinou šancí na záchranu před systémem, jehož prvotní a poslední hnací silou je touha po zisku. Jeho destruktivní fungování ohrožuje samu existenci lidstva, a pokud nemáme skončit v nějaké dystopii, musíme se mu společně postavit.

Děkuji za pozornost.