Ondřej Slačálek: Liberální demokracie potřebuje levici. A česká levice potřebuje Levici

V Deníku referendum vyšel článek Ondřeje Slačálka, ve kterém píše, že volba Levice je nejen protestem proti cynismu, ale i projevem naděje a sebeúcty. Znamená podporu obnovy levice a zároveň správně chápané obrany liberální demokracie.

Zde vybíráme některé části textu:

Proč volit Levici? Hlavní důvody jsou dva: je to zásadový levicový hlas, kterému můžeme důvěřovat. Kandidáty a kandidátky Levice dobře známe z různých sociálních hnutí minulých dekád. Za Levici kandiduje Pavel Čižinský, advokát v migračních a squatterských kauzách, ale také člověk, který se inspirativně pokoušel dokázat, že starostu Prahy 1 může dělat slušný člověk a jenž dnes hledá právní kroky, jak napadnout otřesný postoj české vlády k masakrování Palestinců.

Spolu s ním kandiduje další bývalá aktivistka Prahy sobě, Valerie Talacková. Čtenáři Deníku Referendum nebo Alarmu znají řadu lidí z kandidátek jako své autory, například Antonína Hořčicu a Rad Bandit, autora důležitých textů o ženském bezdomovectví a dalších významných sociálních problémech České republiky. Kandidátce Levice lze věřit. Kdyby se skutečně dostali tito lidé do sněmovny, levicové hodnoty by v nich měly důstojnou reprezentaci.

…

Jistě, průzkumy nedávají Levici žádnou šanci a je třeba myslet realisticky. To nás přivádí k druhému důvodu. Volba Levice je především vkladem do budoucna. Dáváme tím najevo, že stojíme o obnovu levice, že se domníváme, že česká politika potřebuje levici a že jejím základem má být návrat ke kořenům — k práci, která neznamená okamžité výsledky, ale dlouhodobý přislib.

…

Když jsem zkraje července hodnotil realistické možnosti k volbám, došel jsem k názoru, že nemá smysl volit. Mezitím se situace změnila; kandidovat se rozhodla Levice a my máme koho volit — nejen jako „menší zlo“, ale dokonce s radostí a nadějí.

Jistě, v minulosti budily dvě malé levicové strany, Budoucnost a Levice, trochu zoufalství — nejen, že jedna až příliš připomínala své kořeny v levici Strany zelených a druhá zase trockistickou Socialistickou solidaritu. Obojí to jsou úctyhodné tradice, ani jedna ale sama o sobě neunese levicovou stranu, ta musí podobných tradic kombinovat víc a přetavit je v novou kvalitu.

Především si nešlo neklást otázku: proč jsou ty strany u všech všudy dvě? Dnes jsou odhodlány se spojit — a toto spojení by skutečně mohlo být základnou pro obnovu levice. I současná Levice je výrazně různorodější než ta v minulých letech.

Pokud místo stovek hlasů jako v minulosti dostane tentokrát tisíce hlasů, bude to dobrý výsledek zásadovosti a vzkaz, že stojíme o levici. Snad se pak spojení Levice a Budoucnosti stane základem pro další spojování toho zásadového, co na levici ještě zbylo.

Jistě, okamžitý úspěch Levici patrně nehrozí. Ale co je vlastně úspěch? Nabízí se vzpomínka na Václava Havla a na to, že vedle podpory George W. Bushe v jeho válkách byl také disidentem a inspirativním autorem. Jak že to napsal o naději? „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl — bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Myslím, že to je nejlepší argument pro volbu Levice, jaký dnes máme.

Celý článek si můžete přečíst zde: