Oğuz Türkyılmaz je člen Výkonného Výboru strany Evropské Levice (které je strana Levice také součástí) jako reprezentant za Sol Parti, Turecko. Narodil se 1951 v Ankaře a vystudoval zde průmyslové inženýrství na METU (Technická Univerzita Blízkého Východu (v anglické terminologii je to Východ „Střední“)) 1973. Politicky se začal angažovat právě na METU od konce šedesátých let. Byl členem strany Svobody a Solidarity (ÖDP, předchůdkyně Sol Parti) od roku 1996. Je autorem řady knih a článků na vědecká (především v oblasti energetiky) i politická témata. I když ne se všemi postoji soudruha Oğuze Türkyılmaze souhlasíme, považujeme je za zajímavé už proto, že vycházejí z jiné životní zkušenosti, a proto Vám je přinášíme.

Vážený soudruhu Oğuzi, jsem rád, že mohu nyní udělat první rozhovor se zástupcem SolParti pro náš stranický web. Předtím strana Levice uspořádala několik online debat se SolParti a také jsme přetiskli vaše prohlášení ke 100. výročí Turecké republiky. Včera (12. září) bylo 44. výročí převratu v Turecku v roce 1980 v čele s Kenanem Evrenem; puč měl jasné známky podpory USA a slova šéfa CIA v Ankaře: „Naši hoši to udělali“ se stala nechvalně známými. Vzpomínám si na slova jednoho soudruha, který mi řekl: „Pokud jde o strany, nekomunikují tolik, je to traumatický postoj turecké a kurdské levice od 12. září 2001 proamerické fašistické junty. Prosím, neberte si to osobně.“ Myslím, že česká veřejnost by měla vědět o strašlivých dopadech amerického imperialismu (jako varování, nedávno česká pravicová vláda podepsala bilaterální dohodu s USA – s vážnými důsledky, ale bez jakéhokoli souhlasu lidí – např. bez jakéhokoli referenda) a turecké politické historie. Vy a vaše žena jste byli po převratu pronásledováni, noviny, pro které jste psali (Demokrat), byly fašistickou juntou zakázány a byli jste uvězněni. Mohl byste se prosím podělit o své osobní zkušenosti?

I když od fašistických státních převratů uplynulo čtyřicet čtyři let, jejich destruktivní následky stále pokračují. Moje osobní zkušenost je malým detailem v zemi, kde bylo více než 600 000 lidí vzato do vazby, zbito, mučeno a uvězněno. Náš rodinný dům, kde jsme s manželkou žili jako vzdělaný pár, vystudovali METU, byl terčem policejní razie o půlnoci na začátku listopadu 1980. Policisté, kteří vstoupili do našeho domu s automatickými zbraněmi, byli překvapeni, když viděli rodinu a jejich dva přátele, jak poslouchají hudbu. Každá část našeho domu byla prohledána, byly shromážděny knihy, deníky, fotografie. Hlásili se na své velitelství, které nazvali Orlí hnízdo: „Dům je čistý, doručíme podezřelé“. Byli jsme oslepeni, spoutáni a převezeni do zkušební a výzkumné laboratoře policejního ředitelství v Ankaře. Zůstali jsme tam asi dva měsíce, protože doba vazby byla prodloužena na 90 dní. To znamená, že vás mohou zadržovat a mučit po dobu 90 dnů, aniž by vás předvedli k soudu. Zákaz pít vodu, jíst, chodit na toaletu, bití a mučení vyšetřovateli. Nahromadili 8 osob do temné cely o šířce jednoho metru a délce dva metry. Mou nejhorší osobní zkušeností bylo, když jsem byl nucen poslouchat pláč své ženy, které byly dány elektrošoky. Zůstal jsem několik měsíců ve vojenském vězení Mamak. Jako starší bratr, intelektuál, znalý muž, jsem měl dobré vztahy se všemi vězni. Byl jsem osvobozen po několika měsících. Byl jsem zproštěn viny v procesu, kde jsem byl obviněn z podpory masového levicového hnutí Devrimci Yol (Revoluční cesta) a nedodržování zákonů jako člen představenstva Halkevleri, populární kulturní organizace. Trvalo mi mnoho měsíců, než jsem si našel novou práci.

Po převratu bylo více než 500 lidí odsouzeno k smrti a mnoho levičáků bylo popraveno, často mladých lidí, na základě falešných důkazů nebo bez spravedlivého procesu; Shrňte prosím pro naše čtenáře nejvýznamnější případy.

Mimosoudní zabíjení podezřelých, kteří byli chyceni, bylo široce používanou politikou policie a stovky podezřelých byly zastřeleny. Tisíce lidí byly uvězněny a čekaly roky na zahájení procesu. Mnoho zaujatých soudů odsuzovalo lidi bez jakéhokoli důkazu. Rychlý proces s Erdalem Erenem, 17letým mladíkem, obviněným ze zabití vojáka, byl velmi krátký, zaujatý a nespravedlivý. Soud skončil rychle a mladý chlapec mladší 18 let byl oběšen. 

V jednom průzkumu veřejného mínění se Turecko stalo zemí, kde „lidé jsou ke kapitalismu nejkritičtější.“, také když jsem požádal o chatGPT o pravděpodobnosti komunistické revoluce, Turecko se v průzkumu umístilo jako šestá země na světě (Řecko je sedmé jako jediné dvě evropské země v první desítce). To první je z velké části způsobeno zkušeností s americkou intervenční politikou (vzpomínám si na příběh masakru na náměstí Taksim 1. května 1977 za pomoci USA/CIA, jak mi řeklo soudružstvo ze Sol Parti) a vládami sloužícími americkým zájmům na úkor domácích. Je to správný výklad?

Zapojení USA v Turecku sahá až do druhé poloviny 40. let 20. století v souladu s americkou politikou kontroly světa po 2. světové válce a zrychluje se v 50. letech po plném členství Turecka v NATO. Imperialistický kulturní útok obklopil zemi svými filmy, hudbou a programy USAID, které jsou vědomě prezentovány jako AID (pomoc), která poskytuje vzdělávací zařízení vládním úředníkům, učitelům a státním úředníkům. První vážný konflikt nastal v roce 1964, kdy USA zakázaly Turecku používat zbraně poskytnuté od USA na Kypru, kde Turecko muselo zasáhnout, aby zastavilo masakr tureckých Kypřanů neofašistickými řecko-kyperskými gangy. Vzpomínám si na masivní nepokoje, při kterých se protestovalo v USA. V šedesátých letech získaly protiamerické protesty více politického obsahu.

USA od padesátých let cvičily zpravodajské agenty, vytvářely partyzánské oddělení a prováděly operace a podporovaly všechna politická islámská, ultrapravicová a neofašistická hnutí. Není pochyb o tom, že těžká střelba z pokojů hotelu International, která změnila pokojnou událost v masakr během oslav 1. května v Istanbulu v roce 1977, byla organizována na USA napojenými temnými organizacemi.  Protiamerický postoj lze zaznamenat v Turecku. Nesdílím však váš názor na změnu režimu. Během politických islámských vlád za posledních 22 let jsou lidem vymývány mozky a lidé, zejména mladí lidé, jsou depolitizováni. Osobně jsem nikdy neztratil víru v revoluci. Všechny své projevy zakončuji stejným mottem: „Revoluce určitě jednoho dne.“ Nicméně musíte pracovat velmi tvrdě a musíte být organizováni ve všech vrstvách pracujících tříd po celé zemi.

USA/CIA měly také prsty v masakru v Bahçelievleru 9. října 1978 v Ankaře, jako součást „Operace Gladio“ NATO, stejně jako obecně za Šedými vlky, kteří masakr spáchali, a jejich „hlubokým státem“, je to pravda?

Nemohu říci, že je to 100% pravda bez konkrétních důkazů. Pokud si však všimnete úzkých vztahů mezi Gladio, ultrapravicí a neofašisty a islámskými politickými hnutími, neodmítl bych možnost přímého a/nebo nepřímého vztahu.

Mohl byste porovnat vládu a politiku Kenana Evrena a R. T. Erdoğana?

Fašistická vojenská diktatura, známá svým vůdcem Kenanem Evrenem, je předchůdcem reakčního politického, islámsky orientovaného fašistického režimu AKP a jejího vůdce. Až do státního převratu v září 1980 bylo Turecko známé jako sekulární země. Vojenský režim otevřel dveře stoupencům reakční islámské víry. Kenan Evren byl prvním prezidentem, který pronášel projevy odkazující na Korán ve svých rukou. Po vojenském režimu následovala ANAP a její vůdce Özal, který začal minimalizovat veřejné ekonomické podniky a služby a nahrazovat je soukromým kapitálem. Fašistická vojenská diktatura zakázala levicové odbory DISK a začala omezovat veřejnou ekonomickou aktivitu a otevírat všechny veřejné služby soukromým společnostem. Tato politika se dostala na vrchol během režimu AKP. Erdoğanje skutečným nástupcem Evrena.

Jaký je váš názor na pokus o převrat z 15. července 2016? Byl jsem šokován, že západní média se zdála být téměř pro pokus o puč, dokud nebylo jasné, že selže. Pokus o převrat z 15. července byl spojován s Fethullahem Gülenem, antikomunistou žijícím v Pensylvánii v USA. Erdoğan byl dříve spojencem R. T. Erdoğana a jeho hnutí Hizmet (Služby) infiltrovalo státní instituce podobně jako Amerikou podporovaní ultranacionalisté v 70. letech a později. Je to pravda?

Zdá se, že nejen Gülen, ale všechna reakční politická hnutí byla podporována Spojenými státy. Gülenova sekta podporovala AKP, která na oplátku podporovala i Gülena. Gülenova rezidence v USA byla jako svaté místo, které navštěvovali všichni pravicoví politici. Ve fázi, kdy se Gülen chtěl AKP zbavit, ten zůstal stranou a čekal a nechal je udělat chybný krok. Gülenův neúspěšný státní převrat začal na mostě přes Bospor a skončil krvavým masakrem.  Někteří Gülenovi stoupenci byli poražení, ale všichni “Královi muži” se od Erdoğana odtáhli. AKP a Erdoğan použili tento tragikomický akt, aby se zbavili všech opozičních sil a řídili zemi jako “one-man” show (show pro jednoho muže).

Jak vláda AKP vysvětluje, že Turecko zůstává v NATO, když USA zde provádějí nebo se pokoušejí o krvavé převraty? Nebo s bezpodmínečnou podporou USA/Západu brutální pomstě Likudu v Gaze (existují nezávislé odhady (Lancet) již o více než 186 000 mrtvých)… Jako občan státu NATO se také stydím být toho součástí.

Erdoğan sám sebe popisuje jako vůdce a podporovatele amerického projektu Velkého Středního východu. On a jeho strana podporovali všechny aktivity USA a NATO. Jeho prohlášení proti izraelské vládě nejsou vůbec upřímná. Až dosud přijal všechny akty a rozhodnutí NATO bez výjimky. Radarová stanice Kürecik poskytuje Izraeli velmi důležitou leteckou podporu. Obchod s Izraelem a vývoz pokračuje. Turecké válečné lodě doprovázely americkou flotilu, která připlula do Středozemního moře podpořit Izrael. AKP a vláda jsou spoluzodpovědné za krveprolití způsobené Izraelem a USA.

Nedávno, 11. září jsme si připomněli puč v Chile, který provedl Augusto Pinochet podporovaný USA proti demokraticky zvolenému Salvadoru Allendemu. Kalendář je plný výročí nezávislosti na britském impériu a převratů a pokusů o převrat provedených jeho nástupcem – USA. Je překvapivé, že stále je tolik lidí připraveno přirovnat americký vliv k „přinášení pokroku a lidských práv“. Všiml jsem si, že nyní dokonce přecházejí od termínu „lidská práva“ k šovinističtějším „západním hodnotám“. Byla to však Leninova vláda, která přivedla práva žen a LGBT na vyšší úroveň než na Západě. Mnoho společností na globálním Jihu bylo mnohem progresivnějších, než byly kolonizovány Západem. Jak argumentovat s liberály, kteří milují Západ?

Tyto dva dny, 11. a 12. září, jsou pro obyvatele Chile a Turecka nezapomenutelnými daty. Tato data jsou začátkem éry temného fašismu v obou zemích.  Ekonomický diskurs byl stejný. Zastavit veřejné vlastnictví, privatizovat veřejné společnosti, přenechat veřejnou službu soukromým společnostem, zavřít odbory a oslabit pracující třídu. Po pádu Sovětského svazu USA předpokládaly, že celý svět bude navždy pod jejich kontrolou. Tito liberální snílci dokonce tvrdili, že je to konec dějin. Je jisté, že nevěděli nic o historii. Pád Sovětského svazu vyvolal pochybnosti o socialistické víře. Kolo dějin však jde kupředu. Proč bychom měli věřit mottu kapitalistických systémů? „Není cesty ven. Věřte nám a řiďte se našimi pokyny.“ Najdeme cestu. Pokud ji nenajdeme, vybudujeme novou. Boj za socialismus bude pokračovat až do vítězství.

Musíme si rozšířit obzory. Svět se neskládá pouze z USA/NATO, Velké Británie, EU a Izraele, rychle se rozvíjející Asie, ČLR se stává ekonomickým lídrem světa, RF odolává všem útokům USA/NATO, Indie s potenciálem stát se velkou ekonomickou velmocí, BRICS, silná ekonomická unie vedená těmito třemi zeměmi; Afrika se svými bohatými zdroji a vzdorující imperialismu, uzavírající základny Francie a USA, vyhánějící jejich vojenské jednotky, a Brazílie, kde se Lula, který byl odstraněn z úřadu palácovými převraty, vrátil k moci, Latinská Amerika s mnoha pokrokovými vládami a Kuba Fidela Castra se svým statečným lidem, který odolává všem útokům imperialismu.

Mohl byste představit ideologii Sol Parti české veřejnosti?

Ve světle vědecko-socialistického světonázoru bojuje Levicová strana za beztřídní, rovnostářský svět bez vykořisťování. S tímto pochopením se LEVICOVÁ strana staví proti vykořisťování člověka člověkem a opět proti vykořisťování přírody člověkem; Staví se proti všem druhům etnického, národnostního útlaku a diskriminace, genderovým nerovnostem a marginalizaci.

Společnost, na kterou se Levicová strana zaměřuje, je rovnostářská a libertariánská společnost, která je beztřídní, nevykořisťovatelská, váží si všeho živého, s čím žijeme.

Levicová strana obhajuje takové chápání socialismu, ve kterém mají lidové třídy slovo, autoritu a rozhodnutí a ve kterém jsou požadavky všech utlačovaných lidí realizovány, samosprávné, demokratické plánování. Chápání, které je libertariánské, ekologické a feministické. S tímto pochopením organizuje socialistickou společnost budoucnosti na základě konstitutivní síly třídního boje již dnes.

Levicová strana je vlastníkem čestného dědictví světových revolucí a tureckých revolučních bojů. Ve světle těchto historických zkušeností vede aktivní boj proti dnešnímu kapitalismu za nastolení revoluční lidové moci.

Levicová strana je antiimperialistická, antikapitalistická, antifašistická a internacionalistická strana, která obhajuje solidaritu se všemi pracujícími a utlačovanými na světě, kteří bojují proti imperialisticko-kapitalistickému systému.

Levicová strana dnes bojuje za vytvoření jádra socialismu, aby skoncovala s kapitalismem a vybudovala novou společnost.

Převratová junta v roce 1980 zakázala kurdštinu. Mohli bychom říci, že junta byla zodpovědná za radikalizaci, která vedla k tomu, že PKK v roce 1984, po svém 3. celostátním sjezdu, vyhlásila ozbrojený boj, a tedy za krvavý konflikt, který trvá dodnes?

Řekl bych, že zmíněné rozhodnutí junty mělo svou roli, ale není to jediná příčina. Vojenský režim změnil vězení Diyarbakır na velkou mučírnu, kde mnoho lidí přišlo o život. Na počátku mělo kurdské politické hnutí levicový obsah. Nyní, po letech kurdského politického hnutí, socialistický obsah již není výrazný. Ústředním bodem jsou národnostní a etnické otázky. V Sýrii, v regionech okupovaných americkými jednotkami, některé skupiny spolupracují s USA, získávají plnou vojenskou podporu z USA a pak tvrdí, že bojují za osvobození Kurdů. Jak to zní?

Děkuji soudruhovi Oğuzovi za rozhovor

Rozhovor vedl Tomáš Starý.