Přinášíme rozhovor s Marisou, sympatizantkou Levice ze Spojených států amerických. Můžete se seznámit s názory naší zahraniční sympatizantky na řadu těchto naléhavých sociálních témat a politických otázek, které jsou důležité jak v USA, tak globálně. Rozhovor pro vás připravil Tomáš Starý z Mediální komise.

Jak vnímáš americký systém komerčního zdravotnictví?

Jako někdo s chronickou nemocí jsem na komerční systém zdravotní péče hodně naštvaná a přála bych si, aby to ve Spojených státech bylo řešené daleko lépe. V současné době na léčebných výdajích dlužím už skoro 50 tisíc dolarů, a to jsem na tom v porovnání s většinou lidí se zdravotním dluhem (medical debt) ještě dobře. Každopádně mě hodně štve, že na nemocných a zranitelných takto profitují. Jiné státy provozovat znárodněné zdravotnictví zjevně dovedou. Proč bychom nemohli i my?

Zdravotní dluh u nemocného člověka vede k beznaději a jistému druhu deprese. Sociální vyloučení a odpírání zdravotní péče kvůli nedostatku peněz situaci ještě nikdy nepomohlo.

Dokonce jsem slyšel, že lidé v USA bývají zdravotními pojišťovnami odstavováni od péče, když jim je diagnostikována závažná nemoc jako třeba rakovina. Pojišťovny jim byrokraticky zdržují dohody o platbě (bez nich nemocnice některé zdravotní úkony nezačnou provádět), takže pacient zemře dříve, než pojišťovna musí zaplatit.

Nechápu, jak lidé mohli dopustit, aby soukromé vlastnictví poskytovatelů zdravotní péče a pojišťoven stálo nad základní důstojností vážně nemocných lidí. Divím se, že nebyly žádné hořící barikády, když se neoliberální vláda Petra Nečase (mimo jiné prvního trestně odsouzeného expremiéra) pokusila privatizovat české zdravotnictví. Češi musí vědět, co jim hrozí. Od proto-socialistického minulého režimu, jakkoli byl nedokonalý, jsme zdědili robustní, univerzální a bezplatné zdravotnictví, ale od devadesátých let nás pravice žene směrem k dystopii.

Ideologií naší politické strany Levice je demokratický socialismus. Chceme zastavit probíhající privatizace a klíčové sektory, jako je energetika, banky, zbrojní průmysl a velké agrozávody, dát pod veřejnou demokratickou kontrolu. Které politické subjekty ve Spojených státech by deklarovaly podobný hospodářský program?

Nejsem si jistá, které subjekty totéž prosazují ve Spojených státech. Všechno se tu zdá paralyzované, a zatímco některé strany hovoří o grandiózních krocích směrem ke svržení kapitalismu, nezdá se, že by existoval pečlivě navržený plán s mezikroky, který by řešil akutní záležitosti. Proto také nejsem skalním příznivcem komunistických stran v USA, protože ačkoli mají obdivuhodné dlouhodobé plány, mě více zajímá, jak nyní dostat do bezpečí každého, kdo může být zachráněn. Jako někoho, kdo má TEĎ chronická onemocnění a DNES zdravotní dluhy v desítkách tisíc dolarů, mě nezajímá pouze vzdálená budoucnost. Je potřeba prosazovat i kroky, které by lidem pomáhaly v současnosti, jinak nebudou ochotní pomáhat s politikou.

Ve Spojených státech jsou dalším závažným problémem studentské dluhy (student debts). Jaký na to máš názor?

Studentské dluhy se v USA staly politickou zbraní, oblíbeným tématem politiků, když chtějí získat hlasy nebo pozici. Měly být přinejmenším restrukturalizovány a nikdy k tomu nedošlo, takže hodně studentů ostrouhalo. Tito lidé zdánlivě nastupují na vysokou školu, aby zlepšili své životy i životy celé společnosti, ale ocitnou se zavalení nesplatitelným dluhem, protože se jim nedostane ani jejich slíbené kariéry, ani slíbené pomoci od politiků.

Jak se stavíš k militarizovaci policie v amerických městech?

Takzvaná města policistů (cop cities) jsou děsivá; policii není třeba více militarizovat, protože jde od samého začátku o zkorumpovanou instituci hájící pouze zájmy vládnoucí kapitalistické třídy. Přidávání dalších peněz a vybavení americkému policejnímu sektoru je tragédie a vážné ohrožení pro chudší a sociálně vyloučené komunity, bezdomovce, barevné lidi, závislé a další. Vítám, že barevné komunity v Atlantě a jinde proti posilování policejních složek bojují, protože se neustále stávají terčem jejich šikany.

Co říkáš na to, že ve Spojených státech, zejména po neúspěšném pokusu o puč ze 6. ledna 2021, může mít člověk vážné obavy z krajní pravice?

Krajně pravicové skupiny v pozadí americké politiky vždy číhaly, na tom není nic nového. Zpravidla jde o skupiny vedené zámožnými bílými muži, kteří své bohatství a moc používají k tomu, aby ženám odpírali reprodukční práva nebo translidem odpírali potřebnou péči spojenou s tranzicí.

Rasistické pravicové skupiny vždy měly vliv ve státech jako Idaho nebo Severní a Jižní Dakota, kde se zmocnily celých částí států pro svoje enklávy. To jen přivedlo situaci do povědomí veřejnosti a přeneslo ji z rukou neoliberálních elit na úroveň obyčejnějších lidí, kteří se proti vládě bouřili ze sociokulturně konzervativních pozic. Už to nebyly bohaté kulty, byla to tvář vašeho bílého naštvaného souseda od vedle. A to je jediný důvod, proč se o tom mluví dodnes.

Jak hodnotíš průběh covidové pandemie?

Jsem z toho trochu rozpolcená. Přemýšlím, jestli jsme pandemii jako civilizace mohli zvládnout lépe, nebo jestli by do zvládání krizových situací vždy zasahovaly chamtivost a nedostatek empatie. Nejsem si jistá.

Moje vize je, že v rámci plánované ekonomiky je politika nulového Covidu dobře možná. Viděli jsme to v zemích jako Vietnam, Čína, Kuba, Venezuela. Pamatuji si, jak vietnamští politici říkali něco jako „veřejné zdraví je důležitější než peníze, proto jdeme do úplného lock-downu“. Před konkrétním modelem jmenovaných zemí bych upřednostnil skutečně demokraticky plánovanou ekonomiku, ale principem je získat velký kapitál z rozhodování o základní bezpečnosti celé společnosti (jako v případě pandemie).

Nakonec i Financial Times poskytly graf ukazující, že k největšímu poklesu HDP došlo v zemích s největším nadměrným počtem úmrtí. Mohli bychom parafrázovat citát B. Franklina (oblíbený mezi pravicí) a říci: „Ti, kteří by se vzdali veřejného zdraví, aby si koupili trochu dočasné ‚ekonomiky‘, nebudou mít veřejné zdraví, ani ‚ekonomiku‘. Vždyť post/long-covidoví pacienti nejsou ani výkonní pracovníci, ani velcí konzumenti (snad kromě lékařské péče).

Jak se řeší problém nárůstu postvirových chronických onemocnění v USA? Neptají se lidé, proč má nejmocnější země světa klesající průměrnou délku života?

Jistě, ale jako občan země, která se řídí výhradně ziskem a penězi, se můžete ptát na zdraví a život, jak chcete, a já vám říkám, že odpověď na to je, že někteří lidé se musí obětovat, aby stroje mohly dál běžet. Velmi pochybuji o tom, že otázky dlouhého COVIDu nebo poklesu střední délky života nebo trvalých problémů pro pacienty trpící Covidem jsou pro mocné v USA dostatečně důležité, a pokud jsou přijímány iniciativy na ochranu lidí, nikoli podniků, jsou drženy stranou zraku tam, kde je průměrný člověk nevidí (hádám, že neexistují).

Vykořisťování pracujících a současný vzestup odborů.

Mám velkou radost z nárůstu odborů a doufám, že bude i nadále růst, a doufám, že pracující budou i nadále vytvářet organizované skupiny proti svým šéfům a utlačitelům a budou nadále bojovat za základní věci, které si rozhodně zaslouží.

Obecná politická situace v USA – Republikáni vs. Demokraté vs. třetí strany vs. revoluční strany působící mimo volební systém. Fungoval by poměrný systém (jak je vidět v Evropě, např. v Německu) lépe? Umožnilo by to mít významné zastoupení více než dvěma stranám.

Obě strany ve Spojených státech jsou hrozné a v zásadě jen v různé míře slouží stejným zájmům. Smutné na tom je, že v USA nemáme žádné jiné strany, které by ovlivňovaly voliče a veřejnost. Propaganda je tu tak zakořeněná, že jedinou cestou je systém dvou stran.

V politice USA neexistuje žádný skutečný koncept alternativ, něco, co podle mě skutečně infikovalo způsob, jakým se díváme na politiku a revoluci obecně. Nemáme představu, jak by vypadala alternativa v rámci systému.

Podle mého názoru, pokud si Bernie Sanders přeje „skandinávský socialismus“, měl by začít s požadavky na poměrný systém namísto většinového volebního systému, konec trestu smrti a „europeizaci“. Myslím, že marxistický socialismus je lepší vize, ale dokážu si představit, že by se lidé mohli bát kvůli masivní propagandě na všech úrovních. Mimochodem, kdo jsou vaši oblíbení američtí politici, prosím? Myslím – jak v mainstreamu, tak v revolučně radikální levici mimo volby.

Abych byla upřímná, nemám žádné oblíbené politiky; Z nějakého důvodu se držím mimo politiku, protože zjišťuji, že boj o moc, který doprovází mnoho politiků, ve skutečnosti kazí jejich postoje a morálku bez ohledu na to, jakými chtějí být. Věřím, že je to součást správného hraní politické hry s jakýmkoliv úmyslem zanechat stopu. Peníze a ti, kdo je ovládají, jsou pro hru tak nezbytní, že abyste se ucházeli o jejich přízeň, nakonec budete tančit na JEJICH melodii a hrát jejich hry bez ohledu na to, co říká vaše vlastní srdce. Je to skutečný problém a tak jsme jako společnost skončili pod vlivem proudů radikální křesťanská pravice a podobné.

Mohla byste, prosím, vybrat alespoň politickou stranu „nejmenšího zla“ v USA? Myslím – Strana socialismu a osvobození (PSL), CPUSA, SPUSA, Zelení, … ?

Rozhodně bych potřebovala udělat hlubší průzkum, než pod některým z nich zařadím své jméno; Slyšela jsem o všech dobré věci i kritiku.