V Britských listech vyšel další důležitý článek člena Levice Davida Marenčáka jehož znení se svolením autora přetiskujeme.

Vzhledem k tomu, že vinou multikrize, propadu reálných mezd, i nadále drahých energií, potravin, nedostupného bydlení a řady dalších negativních sociálních jevů raketově přibývá lidí bez domova, je nyní vhodné vyvrátit několik nejběžnějších předsudků.

Moc se to nebude líbit, protože raději než pravdu mají lidé falešné inspirační porno a moralizování. Ale napsat to musím.

Stále je v Česku trestuhodně mnoho lidí, kteří nechápou triviální a až banální skutečnosti, o tématu nic nevědí, ale mají silné názory a v důsledku toho jsou odporně zlí na lidi, kterým je nejhůře. Takže ještě jednou, po milion šesté, nejčastější předsudky vůči lidem bez domova:

1) stačí jenom chtít a snažit se

2) stačí makat

3) vlastní osobní zkušenost lze vztáhnout na každého

4) stačí nefetovat a nepít 

5) na ulici jsou lidé dobrovolně ze svého osobního rozhodnutí

Ad 1) Tento blud je všeobecně rozšířen napříč socioekonomickým vrstvami a tématy. Přisuzuje jednotlivci jakousi božskou moc nad materiálním světem a kontrolu nad svým životem, kterou nikdo na světě nemá. Často je to jen skrytý zbabělý útěk před bezmocí a konečností, která se týká každého člověka, nebo vyloženě pop-ezoterická lež.

Ad 2) Do zblbnutí se opakuje, že člověk bez domova má „prostě jít makat a hotovo“. Mnozí nejsou ochotni či schopni pochopit triviální pravdu, že ne každý může dělat cokoli. Pro konkrétní práci se tzv. musíte hodit – být zdravotně způsobilý, mít fyzičku, praxi, vzdělání nebo zkušenosti. Pozice, kde stačí jen první dvě, jsou vždy špatně placené a většinou mají dost špatné pracovní podmínky.

Ad 3) Příliš mnoho lidí, kterým se podařilo z ulice dostat, je nevýslovně krutých a pyšných k ostatním, kterým se to dosud nepodařilo. 

Je to jakási zabedněnost, či snad intelektuální nedostačivost, se kterou lidem chybí základní lidská dospělá zkušenost – a to ta, že každý jsme jiný a každý se nacházíme v jiném stavu a situaci. 

Když je člověk mlád, zdravý, bez závazků a dluhů, dostává se z ulice objektivně mnohem snadněji, než když je člověk stár, nemocný, když je na ulici dlouho, celkově ve špatném stavu, s tvrdou minulostí, dluhy, závislostmi a podobně. Je diametrálně odlišné žít na ulici v Praze, Pardubicích nebo ve Skutči. Naprostá převaha sociálních služeb a různých příležitostí, prací, brigád, pomoci atd. je jen ve větších městech – v Praze, Brně a krajských městech. Čím menší obec, tím je vše horší a nedostupnější. 

Ad 4) Konzumace všech druhů drog ve větší míře je jednak nemoc sama o sobě a dále často jediným dostupným lékem na psychickou i fyzickou bolest, psychiatrické nemoci a jedinou pomocí, jak přežít drsné podmínky života venku. Navzdory masivně rozšířenému předsudku, že všichni lidé bez domova pijí, drogy včetně alkoholu užívá jen menšina lidí bez domova, cca jedna čtvrtina.

Ad 5) V Česku existuje jen velice nepočetná skupinka mladých, kteří v rámci odpoutání se od rodiny jsou na krátký čas na ulici dobrovolně. Je to promile z celkového množství a většina lidí je venku v důsledku tvrdých sociálních podmínek. Mezi středostavy a konformisty je běžné se utěšovat tím, že jim se to nemůže stát, protože mají ctnosti, kdežto lidé bez domova jsou líní, neschopní, pijou a vlastně je to na ulici baví. Nic není vzdálenější pravdě. Část lidí bez domova tvrdí, že jsou na ulici dobrovolně a dokonce spokojení kvůli tomu, aby si zachovali tvář, důstojnost. 

Kdo si myslíte, že se pletu – nebuďte sami líní, jak rádi moralizujete druhé a něco si o tématu přečtěte, zdrojů je na internetu hromada. Pro zlé předsudky není žádný důvod než jen vlastní pohodlnost nebo zloba.