Hana Polanská: Umění jako prostor odporu
Sdílíme úryvek z článku naší členky Hany Polanské, který vyšel v časopise Dílo.
Pojem kulturní hegemonie, který rozvinul italský filozof Antonio Gramsci, vychází z předpokladu, že kultura není neutrální prostor. Je výsledkem mocenských vztahů, boje jazyků, významů a představ, které podporují určitou ideologii a ukazují ji jako zdánlivě přirozenou. To, co považujeme za normální, za vkusné, za přijatelné, za kvalitní, za nepolitické, je často právě výsledkem této hegemonie. Angažované umění otevírá v hegemonii trhlinu. Charakterizuje jej hledání, nejistota, kam se dostane. Takové umění se vydává všanc a vzdává se kontroly nad vlastním působením. Jedná se o experimentální umění, jelikož skrze svoji realizaci ukazuje, čím je. Musí být odvážné, musí riskovat.
Angažované umění se objevuje v dobách, kdy není možné mlčet tváří v tvář nespravedlnostem a tvorba se tak stává způsobem, jak mluvit za ty, kteří nemají dostatečně silný hlas. Umění se totiž nepohybuje ve vzduchoprázdnu, neexistuje mimo společnost, mimo násilí, mimo nerovnosti, či mimo konkrétní historickou chvíli. Angažovanost nastupuje tam, kde na sebe bereme zodpovědnost a cítíme, že se musíme k situaci postavit a chceme společnost proměňovat nebo něčemu zabránit.
Samozřejmě existuje také kritika angažovaného umění, respektive představa, že umění má „žít“, aniž by mu někdo něco přikazoval. Obzvláště v českém prostředí se často setkávám s názorem, že umění musí mít vždycky na výběr, že má být za každou cenu svobodné, autonomní a ničemu nesloužit.
Celý článek: https://www.casopisdilo.cz/umeni-jako-prostor-odporu/
