Rozhovor s lídrem kandidátky v Bedřichově Petrem Vokatým: Proti výprodeji obecního majetku

Petr Vokatý vede kandidátku sdružení Levice a nezávislých kandidátů v Bedřichově. Je živnostník, přítel horské přírody a architektury. V rozhovoru mluví o výprodeji obecního majetku, budoucnosti skiareálu a o tom, co by v obci změnil.

Co bys v Bedřichově změnil?

Bedřichov měl ještě donedávna díky historickým okolnostem ve společenském vlastnictví velký soubor nemovitého majetku, díky kterému se mimo jiné z relativně malé obce stal turistickým centrem Jizerských hor. Vybudovaly se zde tratě pro sjezdové a běžecké lyžování a na ně navazující infrastruktura, včetně velkokapacitního centrálního parkoviště a husté sítě ubytovacích kapacit.

Vývoj obce po roce 1989 v mnohém kopíruje dění na národní úrovni: v 90. letech většina dřívějších podnikových chat přechází pod soukromou správu a s ní do Bedřichova přichází také nová klientela.

Místní nezastavěné pozemkové plochy ve správě Pozemkového fondu se stávají předmětem spekulací, často z iniciativy samotného fondu. Obecní úřad obsazují lidé, kteří se rozhodli jít štěstíčku sami naproti a postavili svoji kariéru na privatizaci veřejného zájmu. Původně horská obec s roztroušenou zástavbou se pod taktovkou developerů mění v mrtvé místo plné apartmánových domů. S neregulovanou výstavbou souvisí také devastace krajiny, v případě Bedřichova paradoxně za aktivní spoluúčasti správy CHKO.

Aktuálně Bedřichov řeší budoucnost sjezdového lyžování. V tomto volebním období si někteří zastupitelé a developerské struktury okolo nich vzali větší sousto a za zády občanů obce skoupili místní skiareál. Jelikož se navzájem dobře znají, a tudíž sami sobě nevěří, není druhým rokem v jejich silách areál provozovat. Podmiňují však další využívání areálu rozprodejem posledního zbylého nemovitého majetku obce a změnami územního plánu ve svůj prospěch.

V případě zvolení bych v zastupitelstvu vystupoval proti účelovým změnám územního plánu a dalšímu lacinému a nevýhodnému výprodeji obecního majetku. Vím, že na zimní provoz skiareálu je závislých mnoho místních živnostníků; v případě nutnosti bych proto ve veřejném zájmu podpořil i vyvlastnění ploch určených ke sjezdovému lyžování.

Vlastnictví a provozování skiareálu jsou však dvě rozdílné věci. Do jeho vybavení jsou nutné investice v řádu vyšších desítek milionů. Návratnost takové investice v době klimatické změny také není samozřejmá.

Bedřichov kvůli korupčnímu prostředí, které zde bezmála 40 let rostlo, také není pro seriózní investory příliš zajímavý. V zastupitelstvu bych proto zavedl minimálně online přenosy z jednání zastupitelstva, důsledně oddělil agendu obecního úřadu od zájmů konkrétních developerů a využil občasník obce například jako médium pro střet různých pohledů na dění v obci (aktuálně slouží k sebeprezentaci starosty).

Zkrátka bych Bedřichov posouval do 21. století.

Co v Bedřichově rád děláš?

Bedřichov, potažmo Jizerské hory, utvářel můj vztah k přírodě od narození. Ke krajině a k práci předků přistupuju s respektem, snažím se spíš něco opravit než zbourat a dávat starým věcem nový smysl.

Mám rád pěstební práce v lese, dělání sena. Nejvíc mám ale vždycky rád podzim na Šámalce.