Romové a politika
V České republice se udály volby, ostatně jako v celé Evropě. A právě volby do Evropského parlamentu ukázaly stav společnosti a romské komunity. Romští kandidáti byli doprovázeni týmy, které vedly války, a to jak na sociálních sítích, tak v předvolebních debatách. Tyto debaty byly plné kritiky z jejich strany, vzájemného osočování a hanlivých urážek. Tento aspekt způsobil nezájem romských voličů, kteří se tak rozhodli volit kandidáty z řad majoritní společnosti. Tím jim tak vyjádřili svou důvěru ve volbách.
Romové jako komunita jsou rozděleni. Je to jiné než před mnoha lety, kdy byli jednotní a táhli za jeden provaz. Dnešní romští politici se atakují mezi sebou i z důvodu, že se cítí být nadřazeni nad svým národem, a tak mají pocit, že mohou rozkazovat celé komunitě. Romové se rozlišují, máme v naší zemi olašské, světské ale i obyčejné, kteří se k romskému původu nehlásí z důvodu špatného sociálního zařazení a diskriminace ze strany bílých rasistů.
Povolební debaty a smíšené názory romských politologů, kteří dávají přednost politickým stranám, které měly v minulosti protiromské až náckovské výroky, ukazují společnosti, že to jsou samotní Romové, kdo ohýbá svůj hřbet před majoritou tohoto typu. Nicméně byla to vždy krajní populistická pravice, zejména SPD, která rozdělovala společnost. Nyní z řad romských odborníků slyšíme, že Romové pracují na černo a tím tak okrádají stát na daních dle jejich slov.
Není to tak dlouho, kdy starosta Vsetína diskriminoval Romy za to, že chodí na náměstí v době, kdy pracující občané mají pauzu a vadí jim romská společnost. Nezapomněl říct, že Romové nepracují a nestarají se o své potomky. Nenašel se bohužel nikdo z řad romských autorit, aby tyto své vrstevníky podpořil, nebo se jich mediálně zastal a řešil tuto diskriminaci přímo v živém vstupu vysílání. Romští bývalí sociální pracovníci mají tendenci řešit pouze takzvané vyloučené lokality, ale to problémy Romů neřeší. Hlavní obtíž je staletá diskriminace a to, že čelí hanobení rasy bez udání důvodu.
Volby nepřinesly romské komunitě žádný užitek, neboť nebyl zvolen ani jeden romský kandidát. Do parlamentu se nedostala, ani na příspěvek nedosáhla, žádná strana razantně bojující za práva menšin, jako Levice či Zelení. Koalici Stačilo je těžko věřit levicové, rovnostářské hodnoty, když její součástí je i tzv. „vlastenecká“ (bílá) pravice. Z romských srdcí se vytrácí paťiv (úcta) k Romům. Kdo v ČR vlastně ještě vůbec dokáže mluvit plynně romsky?! Nemáme žádné zastoupení v parlamentu, vládě ani v drtivé většině dalších státních orgánů a náš jazyk je majoritou potlačován.
V jiných zemích, (dívám se na Turecko, Irák, Írán, Sýrii!) už by takto utlačovaná menšina jistě povstala. Česká republika má v tomto štěstí, že Romové jsou na to příliš nejednotní, neorganizovaní a spoléhají se spíš na uklidňující slova různých neziskovek. Měli by se sami organizovat sami a být tak do budoucna aktivní.
