Naši lidé

Životopis

Světlo tohoto světa jsem spatřil v roce 1970 (protilehlé datum mého životopisu prozatím nedokážu s přiměřenou přesností odhadnout). Pro mladší přátele – to bylo tehdy, když v temné hladině močálových tůní lemujících zákruty řeky Svratky zrcadlily se statné kmeny plavuní a přesliček a prezidentem byl Ludvík Svoboda. Dětství a mládí jsem strávil jednak potlókáním se po štatlu, nejprve mllčřňák na Svoboďáku, posléze U Kata, Černohorská, U tří knížat, Špalíček, ale taktéž Spuťál nebo Ponorka, jednak poznáváním přírody, jejích tajů a nevyhnutelných zákonitostí, zejména v keřích Planýrky a Bílendy. Doplňkově mně některé informace poskytlo i absolvování takřka celého výchovně vzdělávacího systému, od dětských jeslí, přes mateřskou školu, základní školu a gymnázium, až po magisterium na Právnické fakultě MU. Při té příležitosti jsem, jako poslední zoufalý pokus, jak se dostat k nějakým penězům, i občasně pracoval, tu na poště, tam v pivovaru (ač, nepřikuloval jsem). Také jsem si mezi tím udělal řidičák, který už ale nevím, kde spočívá. Následovalo, až doposud a snad ještě nějaký pátek do budoucna se z něj budu těšit, období profesního uplatnění – od soukromé sféry po státní službu. Nejzajímavější na něm bylo a je vždycky setkávání s lidmi, často v mezních situacích. S těmi, které by člověk rád potkával a se štěstím také někdy potkává znovu, i s těmi, na setkání s nimiž je lepší zapomenout (a tím spíše se stejně objevují za každým rohem).