V Deníku Referendum vyšel článek lýdrině kandidátky Levice MArkéty Juřicové o tom, že tolerování xenofobních hlasů ukazuje, že deklarovaná levicová a protifašistická rétorika Stačilo! postrádá konzistenci a důvěryhodnost. Antifašismus je třeba vrátit do veřejného prostoru.

Důvody, proč má hnutí Stačilo! s levicí pramálo společného, byly už mnohokrát shrnuty — od spolupráce s krajní pravicí přes napojení na velký byznys až po přehlížení role domácích miliardářů a oligarchů.

Stačilo! v posledních měsících získalo sympatie části levicových voličů především deklarovanou podporou Palestiny a odsouzením genocidy v Gaze. V českém politickém prostředí, silně nakloněném Izraeli, jde skutečně o jednu z mála světlých výjimek. Jenže tento postoj postrádá konzistentnost a důvěryhodnost ve chvíli, kdy představitelé Stačilo! označují za svého partnera výrazně proizraelské hnutí ANO.

Navíc jak Stačilo!, tak nemalá část KSČM, dlouhodobě neměly problém čerpat z nacionalismu a obecně rozšířené xenofobie — zejména z islamofobie a odporu vůči migrantům. Potvrdila to nedávno i Kateřina Konečná, když naznačovala, že mešity v České republice mohou být místy, kde dochází k radikalizaci muslimů…

Můžeme pak protiválečné rétorice, včetně podpory Palestinců, skutečně věřit? Žádný antimilitarista by ve jménu ochrany hranic nenechal lidi prchající před válkou utopit v moři. A stejně tak se nelze považovat za přítele Palestinců, pokud je současně označujete za potenciální hrozbu.

Palestinci žijící v České republice jsou mimo jiné také často organizátory demonstrací proti genocidě v Gaze, kam se někteří kandidáti Stačilo! s oblibou chodí fotit a dělat si tam předvolební kampaň, aby pak vždy po začátku průvodu někam zmizeli. Vyloženě komická pak byla — opět velice krátká — účast některých kandidátů Stačilo! na antifašistické demonstraci na den míru 21. 9., kde se protestovalo proti rasismu, fašismu a proti zneužívání tématu míru krajně pravicovými subjekty a subjekty blízkými krajní pravici — včetně Stačilo!.

Palestinci žijící v České republice jsou často hlavními organizátory demonstrací proti genocidě v Gaze. Na tyto akce si však někteří kandidáti Stačilo! chodí pořizovat fotografie a sbírat předvolební body — jen aby se po zahájení průvodu rychle vytratili. Vyloženě komicky pak působila účast některých kandidátů Stačilo! — opět velice krátká — na antifašistické demonstraci u příležitosti Mezinárodního dne míru 21. září, stejně jako na dřívějších podobných akcích. Právě tam se protestovalo proti rasismu, fašismu a proti zneužívání tématu míru krajní pravicí a subjekty jí blízkými — včetně samotného Stačilo!.

Postavit se fašismu dřív, než bude pozdě

V ostrém kontrastu k demonstracím za Palestinu pak stojí akce krajní pravice, na kterých čelní kandidáti Stačilo! nejenže vystupují, ale přímo se podílejí na jejich organizaci. Příkladem je demonstrace „Pane prezidente, respektujte volby!“, pořádaná spolkem Svatopluk na konci září. Na pódiu zde vystoupili volební lídryně Stačilo! a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná a předseda tohoto politického hnutí Daniel Sterzik po boku Ivana Davida z SPD nebo Jindřicha Rajchla z hnutí PRO. Lídryně Stačilo! v Jihočeském kraji Jana Turoňová akci dokonce moderovala. Sterzik se navíc objevil na „konferenci o svobodě projevu“ spolu se zástupci SPD a Motoristů.

Vyloženě selektivní přístup k aktivismu a antifašismu můžeme vidět také ve veřejných vyjádřeních Stačilo!. To na sociálních sítích podpořilo londýnskou demonstraci svolanou britským ultrapravicovým aktivistou Tommy Robinsonem, Daniel Sterzik pochválil Dukovu mši za Charlieho Kirka, kandidát za Stačilo! v Ústeckém kraji Zbyněk Šimbera se fotil s Tomášem Vandasem a Kateřina Konečná se zastala Tomia Okamury v kauze rasistických billboardů na Václavském náměstí.

Zaznělo nějaké odsouzení útoku a vyjádření solidarity s napadenými antifašisty na demonstraci ve Frýdku-Místku, kde musel být jeden účastník demonstrace odvezen do nemocnice poté, co jej neonacista zmlátil a vážně zranil kovovou tyčí?

Ne. Zástupci Stačilo! jsou sami součástí problému. Jejich komunistické a sociálnědemokratické křídlo není schopné reflektovat, že spolupracuje s nacionalisty a rasisty. Buď se bojí, nebo si ani neuvědomují, v čem spočívá problém. Zapadá to samozřejmě do širšího problému české politiky, v níž se téměř všechny strany předhánějí v míře nenávistné rétoriky a posouvání hranic toho, co je společnost ještě ochotna přijmout jako svobodu projevu. Tolerancí k nenávistné rétorice a jejím využíváním jako laciného prostředku k oslovení voličů dávají politici — od Stačilo! až po Fialu — podobným útokům de facto zelenou.

V antifašismu nelze dělat kompromisy — stejně jako nelze dělat kompromisy ohledně probíhající genocidy v Gaze. Nesmíme dávat na pranýř migranty, Romy, Palestince, Ukrajince, LGBTQ+ lidi či lidi bez domova namísto těch, kdo problémy skutečně způsobují: velkého kapitálu a pravice od ODS po Vandase. Zatímco se prohlubují sociální nerovnosti a současně se normalizují nenávistné projevy, stal se antifašismus pro mnoho lidí téměř sprostým slovem. Stačí připomenout výroky amerického prezidenta Trumpa, který se zasadil o zařazení „organizace Antifa“ na seznam teroristických organizací, nebo slova členky SPD Olgy Tietzové: „Antifašisti jsou teroristi. Tečka.“

Tomu se musíme postavit dřív, než bude pozdě. Je třeba udělat vše, co je v našich silách, abychom vrátili antifašismus do veřejného prostoru a ukázali, že normou je solidarita, nikoli rasismus.

Článek v ddeníku referendum najdete zde.