Vystěhování téměř devadesátileté seniorky vyvolalo ve Španělsku masové protesty proti drahému bydlení

Členka Levice Miroslava Holanová píše o masových protestech ve Španělsku, které vyvolalo vystěhování téměř devadesátileté nájemnice z jejího dlouholetého domova, a o síle organizovaného odporu proti drahému a nejistému bydlení. Téma je mimořádně aktuální i před komunálními volbami v Česku, protože právě obce a města mohou výrazně ovlivňovat dostupnost bydlení, rozsah obecního bytového fondu i ochranu lidí před bytovou nouzí. Španělské protesty zároveň ukazují, že společný postup nájemnic a nájemníků může přinést konkrétní výsledky.

Vystěhování, které rozpoutalo protesty

Když 23. září proběhlo v Madridu vystěhování Maricarmen Abascal z jejího bytu, málokdo tušil, že tato událost povede k masovým protestům. Vyhození téměř devadesátileté ženy policií z bytu, kde žila celý svůj život, si ale španělská veřejnost nenechala líbit.

Už o pár dní později se podařilo zmobilizovat téměř 300 tisíc lidí, kteří přišli seniorku podpořit na demonstraci v centru Madridu a následně začali okupovat jedno z hlavních náměstí, Puerta del Sol.

Když nájem spolkne polovinu výplaty

Podobně jako téměř všude v Evropě je i ve Španělsku situace nájemnic a nájemníků poměrně tristní. Nedostatečná ochrana, nevyhovující podmínky, přepálené nájemné a neustálá nejistota, zda bude člověk moci i za rok dál bydlet na stejném místě, jsou jen některé z problémů, kterým lidé žijící v nájmu čelí.

Stejně jako u nás i ve Španělsku lidé často dávají více než polovinu svých příjmů za bydlení. V Madridu je situace ještě výrazně horší než ve zbytku země – průměrný nájem tam prakticky dosahuje výše čisté průměrné mzdy běžného člověka. Trh s bydlením je tak pro lidi mladší 35 let téměř uzavřený a většina z nich je nucena bydlet u rodičů či ve spolubydlení.

Supí fondy aneb když investoři skupují domy i s nájemníky

Oproti Česku mají nájemnice a nájemníci ve Španělsku sice výhodu v tom, že jsou zde zákonem zavedeny víceleté smlouvy – na pět let u malých a na sedm let u velkých pronajímatelů. Jejich trh s bydlením ale na rozdíl od Česka, zejména ve velkých městech, dlouhodobě sužují investiční fondy, někdy také označované jako „vulture funds“ – v doslovném překladu „supí fondy“.

Ty na španělském trhu s nemovitostmi za výhodných podmínek skupují celé budovy i s nájemnictvem za účelem spekulace a následně zvyšují nájmy takovým způsobem, že lidé žijící v domě i několik desetiletí nemají na to, aby nájem dále platili.

Tak tomu bylo i v případě Maricarmen, která ve svém bytě žila už od roku 1956. V roce 2018 budovu odkoupila investiční firma Urbagestión Desarrollo e Inversión, která vlastní několik bytových domů v Madridu, včetně těch, které se nacházejí v nejprestižnějších lokalitách podél madridské hlavní ulice Gran Vía a jsou ohodnoceny zhruba na 13 milionů eur.

Po odkoupení bytového domu touto investiční firmou se Maricarmen zvýšilo nájemné z původních 500 eur (v přepočtu zhruba 12 tisíc korun) na neuvěřitelných 2 650 eur (65 tisíc korun). Vzhledem k tomu, že důchod, který Maricarmen pobírala, činil pouhých 1 300 eur (32 tisíc korun), nebylo reálné, aby nové nájemné uhradila.

Odbory nájemníků vrací úder

Obrátila se proto na Madridské nájemnické odbory (Sindicato de Inquilinas e Inquilinos de Madrid), jejichž členové a členky v minulých týdnech zorganizovali nejen blokádu samotného vyklizení, ale i několik následných protestů a v neposlední řadě také dlouhodobou okupaci náměstí Puerta del Sol.

Jaký je výsledek? Zatím takový, že Maricarmen se může vrátit do svého domova se sníženým nájemným a že nájemnické odbory ve Španělsku získaly silný politický hlas.

Co bude dál, je v tuto chvíli nejasné. Zato je jasné, že společný postup, byť vyprovokovaný příslovečným zahnáním do kouta, může mít úspěch.