Přinášíme úvahu Pavla Čižinského, lídra pražské kandidátky Levice, kandidáta do Senátu za obvod č. 27 Praha 1 a člena Celostátního výboru Levice.

Co je to militarizace společnosti? A může být dokladem, že česká společnost je (v nějaké míře) militarizovaná, to, jak část veřejnosti reagovala na výroky Bořka Slezáčka v podcastu Alarmu 21. 9. 2026?

Co zaznělo v Alarmu

Shrňme si, že Bořek Slezáček si v rozhovoru s Janem Bělíčkem mimo jiné utahoval z liberálů, kteří se dnes dávají do aktivních záloh armády ČR, mimo jiné z Matěje Metelce, který s ním vedl jeden z předchozích rozhovorů pro Alarm a celkově varoval před militarizací české společnosti. Výslovně přitom netvrdil, že by České republice žádné nebezpečí nehrozilo, jeho (poměrně krátké) vyjádření naznačovalo spíše názor, že v moderní/jaderné válce jsou klasické vojenské dovednosti zcela zbytečné, a trochu méně pak i určitou neslučitelnost mezi liberálními hodnotami a armádním drilem.

Reakcí bylo pohoršení, obviňování Alarmu z toho, že je placen z Ruska, diskuse, zda Jan Bělíček měl Bořka Slezáčka s tím konfrontovat nebo zda následně měla být tato pasáž vypuštěna, a sám Jan Bělíček následně zveřejnil status, v němž naznačoval, že může připouštět své pochybení, a obhajoval se, že není proruský.

Když se armádě nesmí vysmívat

Z této kauzy dle mého názoru vyplývá, že pro část veřejnosti armáda zkrátka nesmí být předmětem výsměchu. Situaci, kdy muž řeší svou krizi středního věku (toto slovní spojení použil třeba kritik těchto Slezáčkových výroků Petr Konečný v Expresu) tím, že se jezdí učit střílet do Vyškova, zkrátka nelze (dle některých) ironizovat. Kdo odhodlání „bránit vlast se zbraní v ruce“ zpochybňuje, buď z lehkomyslnosti nebo úmyslně (třeba i za peníze), pomáhá nepříteli.

Taková reakce dle mého názoru militaristická je, jakkoli nepochybuji, že společnost může být i mnohem více/hůře militarizovaná.

Doplním k tomu pár poznámek.

Jak velká je ruská hrozba

Předně je třeba si vyjasnit, že spor je asi o takovou militarizaci, která je „nedůvodná“. Slezáčkovi kritici se totiž ohrazují proti jeho tvrzení, že by naše společnost byla militarizovaná, ovšem jedním dechem dodávají, že by naše společnost kvůli ruské hrozbě militarizovaná být vlastně měla. Otázka pro mě tedy zní: je ruská hrozba pro českou zemi taková, že to odůvodňuje reakci na Slezáčkovy výroky?

Jak velká je ruská vojenská hrozba? Nevím, do hlavy Putinovi nevidím. V české společnosti nepochybně existují tendence ruské nebezpečí bagatelizovat, a považovat je výlučně za konstrukt západu. Existují ale i opačné tendence. A existují i zájmy těch, kteří z nafukování ruské hrozby mohou mít ekonomický, politický či jiný prospěch (dle mého názoru jeden z nich sedí v Bílém domě); určitě mohou existovat i ti, co profitují z opaku.

Z dostupných informací se mi zdá, že evropské země (ve svém souhrnu, a to i bez USA a Turecka) jsou vojensky jasně silnější než Rusko (jaderné zbraně samozřejmě nepočítám). A že Rusko, které není schopno porazit Ukrajinu, těžko zvládne náhle porazit zbytek Evropy.

Nechci ruskou vojenskou hrozbu podceňovat. A už vůbec nechci zapomínat na to, že pro Ukrajinu je tato hrozba zásadní a každodenně aktuální (zde jsem nicméně přímou roli aktivních záloh české armády nezaznamenal). Prostor pro diskusi, kterou lze vést i ironií, zde nicméně rozhodně vidím.

Mír, bezpečí a vláda práva ve světě gaunerů

A jaká je ta správná reakce na (ať už velkou nebo malou) ruskou hrozbu? Kéž bychom se shodli, že správnou reakcí je péče o mír a bezpečí. O mír a bezpečí samozřejmě především naší země, což je však obtížně oddělitelné od míru a bezpečí i ostatních zemí. A což je obtížné oddělit od úsilí o vládu práva na světě. Je to právě bezpráví v současném světě (za což nejvíce odpovídají naši spojenci USA a Izrael), co přispívá k agresivitě v ruské společnosti.

A i když připustíme, že Putin je zkrátka gauner, tak i gauner se jinak chová ve světě plném gaunerů a jinak v prostředí civilizovaném, v prostředí dodržování pravidel. Česká situace, kdy podporujeme ty, kteří mezinárodní řád zcela rozkopávají, ale k tomu křičíme, že zrovna Rusko ho dodržovat musí, je vnitřně rozporná.

Jak asi může Mezinárodní trestní soud stíhat Putina, pokud náš spojenec USA soudcům tohoto mezinárodního soudu (kvůli paralelnímu stíhání Netanyahua) znepříjemňuje život blokováním účtů aj.?

Armáda není nad ostatní povolání

Nezpochybňuji, že armáda může být nutností (anebo možná zlem, které je nutné). Ale myslím si, že většina lidí udělá, alespoň v současné době, pro mír a bezpečnost naší země i ostatního světa více tím, že bude opravdu dobře vykonávat své povolání, než tím, že bude vstupovat do armády. Nemohu akceptovat, že by práce vojáka byla nějak obecně prospěšnější než práce ostatních (v přímé válce ještě nejsme).

Já sám jsem třeba přesvědčen, že každým zamáváním palestinské vlajky toho udělám pro naši zemi více, než kdybych ve Vyškově udělal sto kliků. A tuším, že i Matěj Metelec by toto pro mír a bezpečí naší země udělal více psaním kritických článků, než zlepšováním své střelby v aktivních zálohách.

Nelze ztrácet ze zřetele, že armáda, která má hájit demokracii a svobodu, z definice nemůže být zcela demokratická (musí být totiž hlavně efektivní) a svobodu vojáků významně omezuje, což by mělo varovat před přílišnou glorifikací armády.

A nezapomínejme prosím ani na to, že o tom, proti komu vojáci nakonec budou skutečně bojovat, rozhodují jejich nadřízení (například muž tvořící současnou českou zahraniční politiku se jmenuje Petr Macinka) a třeba nedávné vyjádření Alternativy pro Německo, že zbraně obstarávané proti Rusům se jim jednou budou hodit při vyhánění migrantů z Německa, by rovněž mohlo být varující.

Rozhovor s Bořkem Slezáčkem považuji za inspirativní příspěvek do diskuse. Některé reakce na něj, a to zejména na pasáž o jeho obavách z militarizace české společnosti, mu bohužel dávají zapravdu více, než jsem to já sám čekal.

Pavel Čižinský

protikandidát pana Jiřího Padevěta, který dělá svou senátní kampaň rovnou v jeepu