Příběh začíná 7. listopadu 1879. Ten den se narodil Lev Davidovič Trockij, bolševický revolucionář a marxistický teoretik. Jako předseda Petrohradského sovětu byl spolu s Leninem významným

představitelem Velké říjnové socialistické revoluce. Bohužel nezvládl Stalinovy mocenské hrátky, byl vypovězen ze Sovětského svazu a v srpnu 1940 v Mexico City zavražděn.

Příběh pokračuje v roce 1917 jedněmi adorovanou a jinými nenáviděnou říjnovou revolucí v Rusku.

Pokus o nastolení spravedlivého řádu. Vidím zdvižená obočí a slyším výkřiky o diktatuře. Opravdu bylo po VŘSR Rusko a posléze Sovětský svaz říší zla, když

– všeobecné volební právo žen bylo v Rusku uzákoněno ještě v roce 1917, zatímco např. v USA až v roce 1920 (mimochodem Afroameričané se dočkali všeobecného volebního práva bez

omezujících podmínek až v roce 1964), v Belgii v roce 1948, v Lichtenštejnsku v roce 1984?

– první jaderná elektrárna s civilním užitím, která dodávala proud do sítě pro domácnosti, byla zprovozněna v Obninsku v SSSR v roce 1954, zatímco prvořadým zájmem západních demokracií

bylo využití jaderné energie pro válečné účely?

– SSSR spolu s dalšími zeměmi východního bloku podporoval po druhé světové válce národně osvobozenecký boj kolonií a přispěl k jejich osvobození od imperialistické nadvlády?

Námětů k diskuzím by se našlo mnohem víc. Stejně tak by se našlo nespočet schvalujících i odsuzujících textů k porevolučnímu vývoji v Rusku. Revoluce sama si zaslouží náš obdiv a úctu. Minimálně proto, že poprvé převzali státní moc dosud vykořisťovaní pracující. Další vývoj byl složitý a rozhodně ne černobílý. Dobře nastartovaný pokus bohužel prošel bouřlivým vývojem a se značným přispěním vnějších i vnitřních sil byl ukončen.

Pro nás pokus symbolicky definitivně končí 7. listopadu 1992 smrtí Alexandra Dubčeka, prvního tajemníka ÚV KSČ v období pražského jara 1968. A pak se plně rozjíždějí divoké devadesátky, ale to už je jiný příběh-