Přinášíme komentář Vojtěcha Hauberta, nového člena jihlavské základní organizace Levice. Píše o nočním životě, kulturních prostorech, Masarykově náměstí, LGBTQ+ komunitě i o tom, proč by Jihlava měla být živým krajským městem.

Za zábavou jinam

Jako zástupce mladých lidí v Jihlavě bych se rád vyjádřil ke stavu jejího (nejen) nočního života. Jihlava by měla svým obyvatelům poskytovat dostatečné možnosti, jak trávit volný čas. Navíc by jako krajské město měla tyto možnosti nabízet i širšímu publiku z celého kraje. To se však děje jen zřídka a je zcela běžné, že jihlavská mládež cestuje za zábavou do jiných měst a obcí.

To by se dalo tolerovat, pokud by šlo o otázku osobních preferencí. Tuto možnost však mladí lidé dostávají jen málokdy. Často se stává, že jediná zajímavá akce na Vysočině probíhá v městysu vzdáleném od Jihlavy i více než dvacet kilometrů. Je skutečně nemožné pořádat podobné akce přímo v Jihlavě nebo alespoň v jejím bezprostředním okolí?

Ve většině měst České republiky je však situace zpravidla opačná. Krajská města se ve večerních hodinách stávají centry společenského života a mladí lidé z celého regionu mají důvod do nich cestovat a trávit v nich svůj čas. Proč tomu tedy v Jihlavě není stejně?

V Jihlavě se v poslední době objevilo několik možností pro mladé lidi. Například je zde Escape Club na Masarykově náměstí. Ten však často naráží na nedostatečnou kapacitu, případně nabízí vstupné, které může být pro mladší návštěvníky příliš vysoké. Osobně mám dojem, že se snaží oslovit spíše starší publikum. Na tom samozřejmě není nic špatného, pravdou však zůstává, že řadu mladých lidí to od návštěvy akcí odrazuje.

Je však třeba ocenit využívání tematických večírků. Právě tato témata fungují jako atraktivní lákadlo pro mladé návštěvníky a často se stává, že například příchod v kostýmu znamená vstup zdarma.

Co zbylo po Silu

Dalším kulturním místem, a osobně mým nejoblíbenějším, bylo Silo. Důležité je zde použití minulého času, protože v budově bývalé sýpky se již žádné akce nekonají. Objekt byl v minulém roce vyklizen a kulturní program v něm skončil. Na vině byl pravděpodobně horší technický stav budovy a nepochybně také rekonstrukce Městského nádraží.

Organizace Silo je nyní bez stálého prostoru pro pořádání akcí, což je velká škoda. Právě zde se dostávalo prostoru nezávislým umělcům a místo se postupně stalo centrem jihlavské undergroundové kultury, tedy něčím, co mladé lidi přirozeně přitahuje. Silo mělo navíc výraznou a snadno rozpoznatelnou vizuální identitu, která dokázala zaujmout sama o sobě.

Organizace Silo pokračuje v pořádání akcí dodnes, avšak již nejsou soustředěny na jedno místo. To mi nepřipadá jako velký problém. Málo využívaných prostor je ve městě hodně a určitě by se některé z nich mohly pronajmout.

Náměstí jako kulturní srdce města

Když už píši o málo využívaných prostorech, musím zmínit také Masarykovo náměstí. V blízké budoucnosti by měla začít jeho rozsáhlá revitalizace. O náměstí by se samozřejmě mělo pečovat i průběžně, ale o tom někdy jindy.

Rekonstrukce jeho povrchu však sama o sobě nestačí k jeho skutečné obnově. Revitalizace musí proběhnout také na kulturní úrovni. Z náměstí by se mělo stát skutečné kulturní srdce města a akce by se na něm měly pořádat téměř každý víkend. Právě taková intenzita společenského dění může přilákat mladé lidi k tomu, aby trávili svůj volný čas v Jihlavě.

Nemám tím na mysli noční koncerty. Pro ty existuje ve městě řada vhodnějších míst, například Letní kino nebo Stará plovárna. Mluvím spíše o sportovních akcích, workshopech, trzích, komunitních setkáních a dalších kulturních či společenských událostech.

Náměstí může zároveň sloužit jako prostor pro veřejné vyjádření názorů. Je ideálním místem pro protesty, veřejné debaty nebo jiné formy občanské participace, které lidem umožňují projevit svůj názor i jinak než jen ve volbách. Po náměstí chodím často a jen málokdy ho vidím využité k podobným účelům. Působí na mě potom poněkud „mrtvě“ a jeho rozlehlá plocha tento dojem prázdnoty ještě umocňuje.

Město, kde se cítí dobře všichni

Jednou z věcí, které mi v Jihlavě připadají žalostně málo zastoupené, je LGBTQ+ komunita. Tito lidé jsou podstatnou součástí naší společnosti, avšak jejich reprezentace ve městě je velmi malá. Určitě by se dalo podniknout více kroků k tomu, aby se queer lidé cítili ve městě lépe a více přijímáni.

To souvisí i s jejich veřejným obrazem. Pokud by byli dostatečně reprezentováni, veřejnost by je vnímala jako přirozenou součást společnosti, nikoli jako něco cizího. Obecně platí, že lidé se často obávají toho, co neznají. Solidarita, vzájemný respekt a porozumění jsou základem lepší společnosti, ve které převládají přátelství, tolerance a lidská sounáležitost.

Inspirace z festivalu

Na závěr bych se rád podíval na Mezinárodní festival dokumentárních filmů (MFDF) jako na vzor dobře organizované a úspěšné akce. Na konci října se Jihlava každoročně promění v místo, které mnohem více připomíná živé krajské město. Ulice jsou plné mladých lidí a člověk má pocit, že se neustále něco děje.

Neříkám, že by takto měla Jihlava vypadat po celý rok. Je důležité, aby si město dokázalo také odpočinout. Přesto si kladu otázku: proč nemít více akcí, které by přinesly podobnou atmosféru jako MFDF? Jihlavě by to nepochybně prospělo nejen ekonomicky a kulturně, ale i z hlediska její pověsti.

Nesmíme zaostat za zbytkem republiky. Proč by se Jihlava nemohla stát příkladem moderního a dobře spravovaného města, kterému záleží především na jeho obyvatelích? Jihlava měla vždy co nabídnout, ať už to bylo stříbro, textilní průmysl, nebo dnes její schopní a aktivní lidé. Pojďme společně vybudovat město, které bude stejně skvělé jako lidé, kteří v něm žijí.

Vojtěch Haubert, 20 let